Co pojí sérii tajemných vánočních sebevražd?

Za socialismu se o tom nesmělo mluvit.

Dnes si o tom mluvit nikdo netroufá. Někteří postižení rodiče se mimo záznam svěřili, že mají strach vypovídat. Čeho se bojí? Vyhrožuje jim někdo?

Mluvím o případech sebevražd dětí, které se odehrávaly nejčastěji 25. nebo 26. prosince, výjimečně už 24. Všechny tyto hrůzné činy měly něco společného. Děti si jako cestu z tohoto světa zvolili poměrně drastický způsob: nabodli se na šroubováček ze stavebnice MERKUR.

Jako dítě jsem si myslel, že jde o pověry. Včera jsem ale dostal od přítelkyně stavebnici Merkur – hasičské auto. Dnes jsme se je společně s bratrem rozhodli podle 13krokového návodu postavit.

Když jsme se o čtyři hodiny později blížili ke kroku číslo 2, začala být patrná jistá nervozita. Bratr čím dál častěji vydával zvuky připomínající zoufalý smích blázna. Já začal hovořiti velmi vulgárně. U bodu číslo 3 musela již rodina zasáhnout, to když jsem se pokusil vrazit si šroubováček do oka. Bratr využil situace, shodil vánoční stromek a zavřel se na balkoně, že skočí dolů.

Po chvíli dorazila zásahová jednotka. Když se vyjednavač doslech, že jsme stavěli Merkur, zbledl a zavolal zkušenějšího experta. Ten přijel až za hodinu: „moc se omlouvám, prodeje Merkuru stoupají a prostě to nestíháme. O jakou stavebnici šlo?“

„Hasičské auto.“
„Aj,“ policista se zachmuřil.
„Je to vážné?“
„Nebudu vám lhát, není do dobré, ale naštěstí nešlo o Rypadlo, takže je šance je zachránit. Sežeňte mi co nejvíc Lega…“