Stále rozdýchávám letošní filmový festival v Karlových Varech.
Ne kvůli Zbrojovce (za mě je úplně v pořádku, že pokleslé žánry jako film nebo knihy sponzorují výrobci chlastu, cigaret a zbraní). Je to kvůli párty v Bokovce, kde jsem potkal Aki Votrubová. Vrátila se po půl roce z Bali v evidentně skvělé formě.
A že jestli půjdeme spolu v pondělí do fitka?
Jsem se před lety zařekl, že budu naprostý yesman stran sportu, což se mírně zvrhlo, až jsem si musel na všechny vyběhané medaile a trička pořídit krabici. Tudíž i nápad Aki nezbylo než odkývat. Ale stále jsem to bral spíš jako takové ty řeči po iksté láhvi Proseka.
Nicméně Aki na to nezapomněla a v pondělí píše: „17:40 na značkách v John Reed Fitness.“ Ok, dorazil jsem, dostal pořádný kruháčový záhul a tím považoval akci „jdeme do fitka“ za vyřízenou. Jenže na odchodu Aki povídá: „Zítra jedeme nohy“, což jsem opět jakožto yesman musel odsouhlasit, a prý sraz v osm. Ráno v osm! To je snad proti ženevským konvencím.
Já fakt vstal a šel. Na ulici všichni celí užaslí: „Hele, David je tak brzo vzhůru, možná se spíš teprve odněkud vrací.“ Ve fitku si pro mě Aki připravila takovej tréninkovej nářez, že jsem si celej den nemohl sednout na prdel. Takže si tak postávám doma a večer mi pípne mobil. Píše Aki: „Zítra je rest day.“ Tedy odpočinkový den, skvělý. Jenže pokračuje: „Proto jdem na večerní trénink, sraz za hodinu na recepci.“ Tyvoe, dyť mi ještě neuschly vyprané věci z rána. „To máš fuk, stejně budeš za minutu durch.“
Yesman nemá na výběr 😲 Takže následoval večerní výprask, během kterého zaznívaly motivační věty jako: „makej, přidej, za chvíli si odpočineš u planku.“ Plank není odpočívání!
Při odchodu mi Aki připomíná: „Zítra je rest day.“ „Já vím ☺“ „Takže k tobě přijdu v sedm večer a půjdeme běhat.“
What? Ona evidentně krom planku považuje za odpočinek i půlmarathon.
Ale mě to fakt baví!
