Mýty, báje a nepravdy o uměligenci.
Jak se kolem AI nafukuje bublina, narůstá také množství mýtů a nepravd, často šířených vědci nebo lidmi v první linii.
Například šéf Google Sundar Pichai minulý týden v televizním rozhovoru promluvil o překvapivých (emergentních) dovednostech, které se u obřích jazykových modelů objevují a nikdo neví proč. Zmínil konkrétně, že jejich uměligence Bard, což je obdoba GPT, začala z ničeho nic rozumět bangladéšsky, ačkoliv nebyla na tomto jazyce trénována. Wow 🤯
Kdo jsem, abych zpochybňoval slova ředitele Google. Jen zmíním, že takový jazyk neexistuje. V Bangladéši se mluví bengálsky. Bengálština byla jedním z jazyků, na kterém se trénovala umělá inteligence PaLM, jejímž následníkem je právě zmíněný Bard. Hmm… a komu tím prospěju?
Možná jste někdy narazili na obrázek, který koloval na internetu s příchodem GPT 4. Ukazoval, o jak dramaticky větší model jde. Zatímco GPT 3 mělo 175 miliard parametrů (něco jako spojení mezi neurony), GPT 4 jich má neskutečných 100 bilionů!
Akorát, že to není pravda. Společnost OpenAI, která model trénovala, skutečný počet parametrů tají. Dohledal jsem jen to, že její šéf na přímou otázku, jestli má tolik parametrů, odpověděl, že rozhodně ne, ale kdo by věřil šéfům. Takže nevíme nic 🙂
Často narážím na rozhovory, kde vědci a odborníci fantazírují nad možnostmi umělých inteligencí. Budí dojem jako by jazykové modely již pochopily v podstatě všechny oblasti lidského vědění a už stačí je dělat jen větší a větší. Ani náhodou. K obecné umělé inteligenci je nesmírně daleká cesta. Ale i přesto jsou současné úspěchy pro mě zázrak.
