Jak si užít Vary?

Karlovarská vřídla zřel jsem naposledy jako dítě útlého pasu. Letos jsem se konečně rozhoupal navštívit onen slavný Mezinárodní filmový festival Karlovy Vary (nebo též KVIFF), abych si ověřil, že jde o snobárnu pro celebrity, odkud rád po pár dnech vypadnu. Leč…

…leč setrval jsem nadšeně až do konce a vracel se s hromadou skvělých zážitků. Znamená to snad, že jsem snob? Snobní prsten zatím nenosím, jen se ukázalo, že jde o zatraceně příjemnou akci.

Nechci líčit zážitky z posledního ročníku, toho už se výborně zhostili jiní (Katka Svobodová, Jakub Vaněk, Tomáš Žáček, Miloš Čermák a další), raději bych dal dohromady pár doporučení, jak si i vy můžete užít příští KVIFF.

S kým na festival jet?

Otázka vskutku klíčová! Jste-li introvert milující stříbrné plátno, vychutnáte si KVIFF i sám a vrátíte se se skórem 35 zhlédnutých snímků. Jenže člověk je tvor společenský a rád by se přinejmenším podělil o dojmy z filmů („režisér je dočista magor, že?“). Pokud nepatříte mezi rozené extroverty, ani nejste macho, je dobré si společnost sebou do Varů přivést. To znamená vyrazit s partou. Ideálně alespoň ve trojici, dvojice může být ve výsledku pro oba krapet omezující (vrátím se k tomu později u vstupenek).

Import přátel je jedna věc, daleko zajímavější je se seznámit s někým novým na místě. Tomu můžete vyjít vstříc třeba tak, že se ubytujte na základní škole (dělám to tak vždycky). Namísto hotelové izolace zažijete tu správnou atmosféru zevnitř. Spánek na parketách je zdravý, navíc jde o nejlevnější bydlení a zpravidla nejblíž k centru dění.

Na letošním KVIFF se ale jako vůbec nejlepší družičky ukázaly sociální sítě. Vlastně nevím o jiném festivalu, kam by jelo tolik lidí, které virtuálně znám z Twitteru. Chcete-li za rok podstoupit příjemnou devirtualizaci, doporučuji sledovat hashtag #KVpijatika.

Doprovodné akce a noční život

Sledujte program, sledujte plakáty doprovodných akcí, čtěte Festivalový deník a twitter. Během soboty se dalo stihnout i několik koncertů atraktivních kapel. S Festival Pasem je vlezné obvykle zdarma. Pro mě osobně je ještě cennější navštívit besedu s tvůrci, muziku si nechávám až na nightlife. Ten slušně šlape třeba v Aeroflotu, ehm, Aeroportu.

Vary Karla jsou sami o sobě krásné lázeňské město. Dá se posedět v parku na trávě nebo v čajovně na trávě. Můžete vyrazit do turisticky zajímavých míst v okolí, mně třeba doporučili výlet na Loket, ovšem lenost zase zvítězila.

Jídlo a pití

Hotel Thermal, připomínající ohořelou vesmírnou loď co dopadla doprostřed Varů, je obklopen řadou stánků s drunkfoodem. Vyhněte se jim. Dobré restaurace se letos snažil zmapovat mistr Cuketka, mým osobní killer tipem je ovšem mistrem opomenutá restaurace Venezia přímo naproti Mothershipu. Tak tam hlavně moc nechoďte, ať příště nejsou fronty.

Praha má tu nádhernou vlastnost, že vnímání cen jídla z gruntu mění. Díky tomu mi připadaly Vary cenově v poho. Třeba hned první den jsme objevili příjemnou (až domáckou) hospůdku s Plzní za 29 Kč. Kdo z vás to má? A jak mi poradila jistá zkušená mladá slečna: „snaž se do konce festivalu nevystřízlivět, vím, co říkám“. Poslechl jsem 🙂

No, a kdyby došly prašule, můžete cucat vřídla. Každopádně doporučuju pak v kině sedávat poblíž východu.

Filmy

Á, kino, filmy, málem jsem zapomněl!

Když jsem před 13 lety poprvé navštívil LFŠ, absolvoval jsem snad úplně všechny filmy (krom dne poté, co jsem se opil s celebritou). S každým dalším rokem jsem filmům dával menší prostor, a tudíž jsem ani na KVIFF nejel s potřebou vidět toho hodně. Nicméně právě filmy jsou asi nejužším místem celé akce. Musíte se na ně probojovat, musíte pochopit systém. Zažil jsem dost návštěvníků rozčarovaných z dlouhých front nebo ze zjištění, že Festival Pass přístup na film vůbec nezajišťuje.

V podstatě máte tyto možnosti:

• koupit si vstupenku, nejlépe už ráno před šestou do fronty, případně „last minute“
• čekat ve frontě, jestli vás pustí i bez vstupenky (úspěšnost cca 30 %)
• vstupenku dostat

Mnohokrát se stane, že někdo zavolá „mám lístek na Touhu zabít“ a pokud se rychle ozvete, můžete svou touhu ukojit. Tedy touhu vidět ten film. Pokud jste ale na KVIFF v párečku, pro jeden lístek se neozvete se, že jo. Proto doporučuji spíš trojky, viz foto.

Když se návštěvníci snažili, dostali se na většinu filmů, já se nesnažil vůbec a dostal se na třetinu. Ve srovnání s LFŠ, kde bývá problém dostat se především na filmy nové, to vychází obdobně, protože na KVIFF jsou nové vlastně všechny, navíc se promítají 2–3×. Nové pochopitelně neznamená dobré, třeba mně se nejvíc líbil tento film. V soutěžních snímcích zpravidla o honičky nouze není, ale automobilové vážně nečekejte.

What happens in KV stays in KV

Tak za rok v Karlos Varos!

Zapomněl jsem něco důležitého zmínit nebo odkázat? Dejte v komentářích vědět, článek budu rád postupně doplňovat.