Kočka, jed a kvantová nejistota: tajemství Schrödingerovy kočky

Protože ve světě se nic neděje, je tu opět naše malé fyzikální okénko. Tentokrát o Schrödingerově kočce.

Dnes je z ní mem, ale před téměř sto lety šlo o smyšlenou situaci (takzvaný myšlenkový experiment), která měla svou absurditou poukázat na problematiku tehdejšího chápání kvantové mechaniky. Zadání je prosté: do místnosti umístíme kočku, lahvičku s jedovatým plynem a „nespolehlivou rozbušku“, která na 50 % lahvičku rozbije (a tím zabije kočku) a na 50 % selže. Výsledek přirozeně zjistíme až pohledem do místnosti.

Ve světě kvantové fyziky, která popisuje chování základních stavebních jednotek našeho vesmíru, platí, že prvky mikrosvěta mohou existovat ve vícero různých stavech současně. A to do chvíle, než se na ně podíváme. V ten okamžik kouzlo zmizí a uvidíme jen jednu z možností. A pointou je, že kdyby onou rozbuškou v místnosti byla taková částice, a její stav by rozhodoval, zda dojde k detonaci nebo ne, tak schopnost existovat ve více stavech by znamenala, že k výbuchu zároveň došlo i nedošlo, a tudíž i kočka by byla zároveň mrtvá i živá. A to až do chvíle, než se na ni podíváme. Což samozřejmě zní jako nesmysl.

Bylo skutečně prokázáno, že částice mají tuto neuvěřitelnou vlastnost. Ale nezaniká pohledem pozorovatele, nýbrž interakcí s okolním světem, při kterém o sobě něco vyzradí – což může být srážka s měřícím přístrojem, nebo i s jinou částicí. Nebo s lahvičkou s jedem. Poté je jasné, zda „rozbuška“ explodovala nebo selhala. A osud kočky je následně jednoznačný.

Zahrnutí pozorovatele do kvantové fyziky vedlo k nesmírnému zájmu různých šarlatánů, bláznů a podvodníků o tuto oblast. Přitahuje je mylná interpretace, že pouhé pozorování může ovlivnit realitu. „Pokud si něco opravdu přejete, kvantová fyzika tvrdí, že se to stane.“ Prdlajs. Lidské vědomí a síla myšlenky má opravdu moc nad hmotou. Ale musí se vykonat prostřednictvím těla 🙂