„Doufám, že to není jeden z těch kurzů, kde nutíte úplně cizí
lidi spolu komunikovat?“
„To rozhodně ne,“ ujistila mě Irma minulý týden v Bluelightu a já se
na to konto na něj přihlásil.
Začalo to zostra. „Vítáme vás na kurzu ‚Jak být vtipný‘. Sedíte vždycky kluk a holka, udělejte dvojice a najděte 5 věcí, které máte společné.“ Ufff! To není introvert-friendly akce.
„Čau, já jsem David.“ „Já jsem Štěpánka.“
Zapředli jsme hovor a zjistili, že oba jsme měli psa, že oba máme na hovno paměť, a ty další tři věci si už nepamatuju.
Pak následoval výklad o tzv. humoru ždímaném z přirovnání a přišlo to zas: „A teď ve dvojicích vymyslete vtip s nějakým příměrem a použijte v něm ty věci, co máte společné. Máte na to dvě minuty. START!“
Štěpánka: „Použijeme v tom nějak toho mrtvého psa. Třeba: ‚Co má společného život a mrtvý pes? Obojí …‘ hmmm … nic mě nenapadá. Nebo ‚Jaký je rozdíl mezi mrtvým psem a vířivkou?‘ Co?“
Já: „Hmmm, ano, to je nosné téma, máme tu zaděláno na taškařici, ale musím nejprve vysvětlit, že došlo k určitému nedorozumění: ten můj pes je živý.“
Štěpánka: „Jo ahá. Ježíš tak to je mi líto!“
Já: „Néé, to je v pořádku.“
Kurz byl fakt super, thx Lucie & Káťa.
