Právě sleduji dánský film Chlast, který vypráví o čtyřech učitelích rozhodnutých ověřit hypotézu, že se člověk rodí se zápornou hladinou alkoholu a měl by si proto udržovat permanentní hladinku, aby byl vlastně na nule. Ačkoliv to zní jako praštěný scenáristický nápad, realita vás možná překvapí. Sám jsem totiž chodil na školu, kde tento výzkum probíhal. Dělo se tak v devadesátých letech a všichni učitelé, kteří se do experimentu zapojili, můžeme považovat za průkopníky microdosingu, a tedy za hrdiny.
Když se řekne nízká hladinka, vyvstává otázka, kolik promile to vlastně je. Nalezení optimální hladiny alkoholu (OHA) bylo hlavním cílem studie. Živě si pamatuji na nudné hodiny, kdy profesor byl takřka střízlivý, ale také na bujaré vyučování, kdy profesor sotva trefil za katedru a pak 45 minut sypal jednu hlášku za druhou. Nutno říct, že jejich souvislost s fyzikou byla poměrně volná.
Zhruba v polovině devadesátých let se v břeclavských volbách dostalo na radnici několik učitelů z naší školy, a to dokonce do nejvyšších pozic. Díky tomu se experiment rozšířil o hledání vhodné OHA pro řízení okresního města. Tehdy jsem se odstěhoval do Brna a pamatuji si, že když jsem si v Rosicích pořizoval svůj první živnostenský list, zaslechl jsem rozhovor několika úředníků o tom, že s břeclavskou radnicí je nutno jednat zásadně jen dopoledne, protože později tam nikoho střízlivého nezastihnou.
Ale zpátky ke gymnáziu. Nebyli to jen naši učitelé, kdo byl zapálený pro vědu a účastnil se zmíněných výzkumů. Vědě jsme propadli i my, studenti. Tradiční chlastání o přestávkách jsme zkultivovali do té míry, že jsme si přímo v budově školy zřídili bar. Poměrně slušně vybavený. Nacházel se dole v šatnách, ve skříňce, která tam byla navíc. Zároveň byl uzpůsoben pro okamžitý přesun jinam, pokud by jeho existence byla prozrazena. Tato mobilní alkoholová skříňková hospůdka (M*A*S*H) se stala základnou, ze které jsme si občas odbíhali do výuky porovnat své OHA s kantorem.
Nalévám si pivo a jdu dokoukat film.
