Realistické balení holek.
Vzpomněl jsem si na spolužáka ze střední a na jeho styl balení holek, který jsem si eufemicky nazval realistický. Oslovoval slečny zhruba takto: „Hele máš ráda nalhávání? Já taky ne, prostě si nic nenalhávejme, já nejsem žádná výhra a ty taky nejsi nic moc, tak jsem si říkal, že bychom mohli …“
Hlavně jsem si uvědomil, že tím, jak jsem to považoval za naprostý bizár, mě nikdy ani nenapadlo se zeptat, jestli mu to funguje. A dochází mi, že ono to fungovat mohlo, že i pro tohle našel cílovou skupinu.
Když odhlédnu od jeho slov, je zajímavý i ten výběr objektů zájmu, které nejsou nic moc. Jak jsem vždycky pálil jen po těch top a laťku mi moc nesnižoval ani alkohol, přehlédl jsem, že lze lovit i v mnohem rozlehlejších středních či nižších hladinách, kde je nabídka a konkurence v diametrálně jiném poměru.
Onen spolužák to věděl. A nebyl jediný, protože vzpomínám, jak jsem stál o přestávce na chodbě s jiným spolužákem a on mi říká:
- Vidíš ty dvě? Vzadu! Tak ta Verča se mi líbí.
- A která z nich to je?
- Ta ošklivější.
