Probuzení ve vesnici bez cesty zpět

Ořechov.

Díra, kde fakt nechcete být v sedm ráno.

V Brně začíná konference Marketing Festival 2013. Když jsme se s Markem Prokopem k ránu loučili po warmup party na hlaváku, nabídl mi, že můžu spát u něj v hotelu (vzdáleného 2 minuty chůze) a já arciblb to odmítl s tím, že pojedu domů, do Troubska: „hele, zrovna mi to jede, za 30 min jsem doma. Čau!“

Jenže jsem cestou asi krapet spinknul nebo co a když jsem se probral, tak jsem byl v Ořechově. A to z Brna žádný bus do Ořechova nejezdí! Což zároveň znamená, že nejezdí ani nic zpět. Vůbec jsem nechápal, co tam kurva dělám.

Naštěstí jsem si vzpomněl, že do Ořechova se přestěhoval bratránek s rodinou. Rozhodl jsem se ho najít, byť mi bylo jasné, že z jakéhokoliv rozhovoru (- „Čau, kde se tu bereš?“ – „Tak to netuším. Zavoláš mi taxi domů?“) vyjdu jako blbec. Jenže když se k ránu místo v teplé posteli ocitnete v Ořechově, navíc s vybitým mobilem, jste za každou pomoc vděčni.

Asi po 20 minutách chůze mi došlo, že Ořechov není zrovna úplně nejmenší obec a nemám ani páru, kde bratránek bydlí. Nicméně narazil jsem na autobusovou zastávku, kde stálo docela dost lidí. Asi dva. Bus se jevil jako šance dostat se pryč.

Přijel autobus. „Kam to bude?“ ptá se řidič. „Netuším. Ale rád si nechám poradit. Kam byste doporučil?“ Řidič se nenechal rozhodit a hned mi navrhl Modřice-smyčku. „Tam můžete přestoupit na šalinu.“ Jak pravil, tak jsem udělal. Díky tomu jsem se dostal znovu na hlavák. Po třech hodinách od předchozího pokusu trefit domů.