Co mě naučili zastánci ploché Země?
Před pár lety jsem viděl dokument Behind the Curve o přívržencích teorie o placaté Země. Pořádají o tom konference, s neutuchající vírou provádějí další a další experimenty, které mají prokázat jejich pravdu, ty samozřejmě selhávají, ale oni si dokáží obhájit, že se tak nestalo.
Uvěřit v konspirační teorii je snadné, každá je podpořena spoustou skvěle vyargumentovaných článků a videí. A hlavně dává pocit, že víte něco víc.
Příznivci konspirací a ezo bludů proto vždy hovoří s dávkou spirituální arogance.
V dokumentu je jeden krátký moment, který mi pomohl celé tohle pachtění pochopit. Do té doby obyčejný kluk z ulice najednou mluvil na kongresu Flat Earth Society a sklidil bouřlivý potlesk v plném sále. Našel novou rodinu, kde mu projevovali úctu. Když s ním dokumentaristé dělali rozhovor, přiznal: kdyby teď prohlásil, že Země je kulatá, skupina jeho nových přátel by jej zavrhla. Jenže neměl by se kam vrátit, protože dřívejší přátelé jej už zavrhli dávno.
Příslušenství ke skupině je prastarou lidskou touhou. Rozhodovalo o přežití. Máloco je důležitější.
Jakmile je někdo součástí bludu, nestačí ke změně postoje argumenty. Důležitější je ukázat, že i poté bude vítán.
