A nyní něco úplně jiného.
Byl jsem ještě dítě, když do kin dorazil Terminator 2. Ačkoliv dějově jde o opáčko jedničky a tekutost terminátora byla podřízena čistě vizuálním potřebám než logice, ve své době šlo o naprostou pecku a zlomový film. Arnold Schwarzenegger a James Cameron se sešli v nejlepší formě a v tomto žánru už ani jeden nic lepšího nenatočil.
Vizuální efekty byly stěžejní a zaslouženě oceněné soškou Oscara. Dnes máme v píči filmy, co jsou jen přehlídkou počítačové grafiky, ale tehdy byl obor úplně v plenkách a svět na to fascinovaně hleděl.
Já obzvlášť. Musím říct, že mě T2 hodně ovlivnil. Začal jsem si hrát s 3D grafikou, programoval vizualizaci modelů, různé průlety atd.
Co jsem absolutně netušil a zjistil to s obrovským překvapením až nedávno, tak že Terminátor 2 není počítačový film, ale loutkový. Že ty úžasné vizuální efekty nebyly renderované v nadupaných strojích Silicon Graphic, ale jde o mechanické modely jako za časů Cesty do pravěku.
Díky tomu, že dnes máme Bluray remasterované verze a že Cameron filmy zpětně neopravuje, je vidět i to, co dosud bylo zrakům skryto. Dávám sem zpomalené video klasické scény před výtahem. Všimněte si, že zhruba ve 12. vteřině Arnold míří puškou na panáka, který má smotanou hlavu a v okamžiku výstřelu ji loutkovodič rozevře. Následují záběry na panáka zepředu a teprve v čase 1:04 přichází digitální trik. Trvá pouhých pár vteřin a co do prokreslení je na hony vzdálen kvalitám loutky.
Co z toho plyne? Že k počítačové grafice jsem se dostal čistě omylem.
