Zbývá 26 dní 😬
Když byl Spartan Race ještě hudbou daleké budoucnosti, psal jsem tu nadšené statusy, jak jsem poprvé zaběhl 5 km a přežil to bez přivolání rychlé, jak jsem překonal 10 km, jak už vůbec není problém dát 10 km kdykoliv, jak šla fyzička nahoru, kila dolů a svět byl nádherný a sexy.
Fakt jsem i zauvažoval zkusit minulou sobotu půl maratón.
Ale teď je všechno jinak. Jaxeto blíží, zjišťuju, že jsem úplně marnej. Půl maratón? Cháchá! Na co si to hraješ?! Nedáš už ani 10 km! Doběhneš vůbec na konec ulice?
Nic nepřeručkuješ! Se tam zabiješ! Uvidíš!
Vzdej to!
A do toho chodí SMS od osoby blízké, jak jsem s tím vším trapnej.
Regulérní předspartanová deprese. A jakoby to v Bille tušili, mají ve slevě Lindorky a Häagen-Dazs. Náhoda? Simvás…
Mozek pokračuje: zruš SpartanRace, nakup čokoládu a kolu Zero a dopřej si AspartamRace.
