stránky, kam napsal komentář Ivo Lukačovič
Apple místo Intelligence přinesl osm nových emojis, kterými lze vyjádřit vaše zklamání. Jeden dokonce zachycuje pocit majitele iPhone 16, který si ho kvůli AI koupil.
Vedle toho OpenAI se vydalo jinou cestou:
Aneb jak se viry naučily manipulovat s buňkami.
🦠 Vždycky mě zaráželo, že viry jsou podle vědy neživé organismy. Jak může být něco, co tak efektivně napadá naše těla, tak rafinovaně mutuje a šíří se mezi hostiteli, vlastně… neživé? Obzvlášť během covidové pandemie jsem poslouchal o nových variantách, vyšší nakažlivosti a „chytřejších“ mutacích, a říkal jsem si – tohle nezní jako chování něčeho neživého!
Snažil jsem se ten paradox pochopit. Jak může něco bez vlastního metabolismu, bez schopnosti samostatné reprodukce a bez buněčné struktury působit dojmem, že má téměř zákeřnou inteligenci? Potřeboval jsem analogii z běžného života, která by mi pomohla to uchopit.
A pak mě to trklo! Virus funguje podobně jako řetězový dopis 📨 Vzpomínáte na ně? Ty papírové zprávy, které vám někdo dal s instrukcí: „Opiš to 10× a pošli dál, jinak tě postihne strašlivá smůla!“ Pojďme si to rozebrat.
Samotný dopis je jen kus papíru s inkoustem – není živý, nemůže nic dělat. Podobně virus mimo buňku je jen balíček genetického materiálu v proteinovém obalu. Dopis „ožije“ až ve chvíli, kdy ho člověk vezme a přečte. Virus také „ožije“ teprve když pronikne do buňky.
Úspěšný řetězový dopis obsahuje nějaký psychologický háček – hrozbu („stihne tě neštěstí“) nebo příslib („budeš mít štěstí“). Naše mozky jsou naprogramovány reagovat na určité podněty a dopis tyto slabiny nemilosrdně využívá. Přeprogramuje naše priority stejně efektivně jako virus přeprogramuje buňku – najednou považujeme za důležitější opisovat nesmyslný text než dělat něco užitečného. V obou případech jde o mistrovskou manipulaci s „hostitelem“.
Když člověk opíše řetězový dopis, používá své zdroje – papír, inkoust, energii, čas – k replikaci informace, která mu vlastně nijak neprospívá. Podobně buňka napadená virem využívá své biochemické zdroje k vytváření virových částic. Ani dopis, ani virus nemají vlastní prostředky – jsou parazity na cizích zdrojích.
Když někdo při opisování řetězového dopisu udělá chybu, může vzniknout nová, účinnější verze. Představte si, že místo „pošli to 10 lidem“ někdo napíše „pošli to 5 lidem, které máš rád“. Taková verze se může šířit lépe, protože je splnitelnější a přidává emocionální náboj. Ale kdyby tam někdo napsal „pošli to 100 lidem“, většina lidí by to vzdala jako příliš pracné. Tohle je dokonalá ukázka virových mutací hledajících ideální rovnováhu – svého druhu přirozené A/B testování!
Co když dostanete dva různé řetězové dopisy a jste líní je oba opisovat? Možná vezmete strašidelný příběh z jednoho („Moje teta tento dopis ignorovala a druhý den…“) a kombinujete ho s přesvědčivým slibem z druhého („…pošli to 7 lidem a do týdne se ti splní přání“). Svým spontánním „editováním“ jste právě vytvořili rekombinaci – stejně jako když si dva viry v jedné buňce vymění části genetické informace.
Představte si, že dostanete řetězový dopis, který vás vyděsí natolik, že ho raději schováte do šuplíku. Nemáte odvahu ho ignorovat, ale zároveň ho nechcete poslat dál. Po měsících či letech uklízíte a dopis znovu objevíte. I když jste si mezitím říkali, že je to nesmysl, pohled na varování v dopise ve vás znovu probudí nejistotu – co kdyby na tom přece jen něco bylo? – a vy ho konečně přepíšete a pošlete dál. Dopis přežíval ve vašem šuplíku, neaktivní, ale připravený. Přesně takhle fungují viry jako herpes – skrývají se v buňkách, někdy roky, než se znovu aktivují.
Představte si specifický řetězový dopis kolující mezi fanoušky Star Treku. Obsahuje odkazy na Spocka, dilithium krystaly a Primární direktivu. Pro nezasvěcené je nesrozumitelný, ale pro fanoušky dokonale funkční. Pak ho někdo omylem pošle své babičce, která sci-fi nerozumí. Ta však namísto hvězdné federace vidí v dopise podobenství s biblickými příběhy a křesťanskými hodnotami! Přepíše ho, interpretuje po svém a rozešle do svého klubu seniorů. Dopis „přeskočil“ mezi druhy a našel nového hostitele s úplně jinou interpretací. Podobně koronavirus, původně adaptovaný na netopýry, našel způsob, jak využít lidské buňky, přestože jsme evolučně vzdálené druhy.
V přírodě existují druhy zvířat, které hostí viry bez viditelných problémů. Netopýři s koronaviry, ptáci s chřipkovými viry – žijí v rovnováze. Virus se v nich množí, ale nezpůsobuje katastrofu. Je to jako kdyby existovala komunita lidí, kteří si předávají řetězové dopisy jen ironicky, jako kuriozitu, aniž by je brali vážně nebo měnili své chování.
No a pak jsou lidi, kteří je vážně berou. Smrtelně vážně. Představte si, že řetězový dopis obsahuje kromě výzvy k opisování také škodlivé instrukce: „Pro očistu organismu pijte denně ředěné bělidlo“ nebo „Zírejte bez ochrany očí 30 minut přímo do poledního slunce.“ Člověk „nakažený“ tímto dopisem postupně poškozuje své zdraví.
A může být hůř. Představte si člověka zcela posedlého řetězovým dopisem: Přestává vařit, uklízet, chodit do práce – veškerý čas věnuje jen opisování. Prodá nábytek, aby měl na poštovné. Celý život se smrskne na jediný účel: šířit dopis. Přesně tak virus přeprogramuje buňku – zastaví její normální funkce a veškerou energii, materiál i výrobní kapacitu napře k jedinému cíli: vyrábět více virů.
Nejagresivnější dopisy vedou k úplnému vyčerpání nebo sebepoškození. Ale takové dopisy se paradoxně šíří hůř – mrtvý hostitel už další dopisy nepošle. Proto ty nejvyspělejší viry, jako herpes, dokáží v těle přežívat desítky let bez fatálních následků. Jsou jako nenápadný soused, který je věčně napíchnutý na vaši WiFi, ale už i kvůli tomu vám nevypálí dům. Evoluce vlastně přirozeně směřuje k tomuto stavu – viry, které svého hostitele rychle zabijí, jsou vývojovou slepou uličkou.
Kdy naposledy vám někdo z rodičů nebo prarodičů přeposlal email začínající „TOHLE NEPŘEHLÉDNI“ nebo „VAROVÁNÍ!!!“? Email o tom, jak Bill Gates rozdává své jmění, nebo jak vám někdo ukradne všechna data z telefonu, když přijmete určitý hovor? Poslali jste ho dál? Asi ne, že.
Některé generace jsou určitými informačními viry obzvlášť snadno infikovány, zatímco jiné si vůči nim vyvinuly imunitu. Přemýšlím, proti jakým digitálním virům budu bezbranný já, až mi bude sedmdesát? Budou to holografické sociální sítě? Kvantová kryptoměna? Budu vnoučatům vysvětlovat, proč musí okamžitě investovat do nějaké „úžasné příležitosti“, kterou mi poslal neznámý člověk z budoucího virtuálního světa? A vnoučata jen protočí oči stejně, jako je protáčím já teď. Kolo evoluce se točí dál a každá generace je vůči něčemu imunní – a vůči něčemu jinému zoufale bezbranná.
🌍 Představte si následující myšlenkový experiment: Pozorovatel ℙ nastupuje v Praze do letadla směr New York. V momentě odletu se definuje jako liberál a má všechna přesvědčení odpovídající této definici – obhajuje volný trh, minimální stát a nízké daně.
✈️ Během letu pozorovatel nepodstupuje žádnou změnu přesvědčení ani nepřijímá nové informace, které by mohly ovlivnit jeho postoje. Letí konstantní rychlostí přes časová pásma, aniž by narazil na anomální turbulence ideologického pole.
😮 Přesto po přistání v New Yorku nastává pozoruhodný jev: Ačkoliv jeho názory zůstávají naprosto identické s těmi při odletu, po setkání s místními liberály prožívá šok – tito pozorovatelé totiž zastávají pozice silného státu, regulací trhu a progresivního zdanění. Cítí se jako fotbalový fanoušek, který sedí v sektoru rivalů, přestože má na sobě správné barvy.
🔄 Tento jev je plně symetrický. Když americký liberál (označme ho jako pozorovatel 𝕎) podnikne inverzní cestu přes Atlantik, přistává v Praze se zcela nezměněnými názory, avšak místní taxonomie ho okamžitě překlasifikuje na levičáka a progresivistu.
🤔 Co se tu vlastně děje? Kupodivu jev nesouvisí s fyzikou, jde o poctivý lingvistický drift. Slovo liberál prošlo v USA a Evropě naprosto odlišným vývojem, až se ocitlo v pozici, kdy znamená prakticky opačné věci na obou březích Atlantiku.
📚 Původně označoval liberál v obou světech totéž – zastánce klasického liberalismu, který se zrodil v 18. a 19. století díky myslitelům jako John Locke, Adam Smith či John Stuart Mill. Tito filosofové prosazovali individuální svobody, omezený stát a volný trh. Jenže pak přišla v Americe Velká hospodářská krize 30. let a Rooseveltův New Deal, který dramaticky změnil význam tohoto slova. Liberalismus se v USA postupně začal spojovat s aktivní rolí státu v ekonomice, sociálními programy a regulacemi – tedy pravým opakem svého původního významu. V Evropě se ovšem původní význam zachoval, takže když zde mluvíme o liberálech, máme stále na mysli zastánce ekonomické svobody a minimálního zasahování státu.
🤷♂️ A co náš pozorovatel ℙ, který se najednou ocitl bez identity? V USA si pro tento problém našli řešení. Když slovo liberál znamenalo něco jiného, potřebovali nové označení pro zastánce minimálního státu a volného trhu. A tak sáhli po termínu libertarián.
⏰ Představte si následující myšlenkový experiment: Pozorovatel ℙ nastupuje v New Yorku v roce 2025 do stroje času směr Paříž, léta páně 1857. V momentě odletu se definuje jako libertarián a nese s sebou všechna konstantní přesvědčení odpovídající této definici – obhajuje ekonomickou svobodu, odmítá státní intervence a věří v nedotknutelnost soukromého vlastnictví.
🕰️ Během cesty časem pozorovatel nepodstupuje žádnou změnu přesvědčení ani nepřijímá nové informace, které by mohly ovlivnit jeho postoje. Cestuje konstantní rychlostí přes časoprostorové kontinuum, aniž by narazil na anomální turbulence v ideologickém poli.
😲 Přesto po přistání v Paříži roku 1857 nastává pozoruhodný jev: Ačkoliv jeho názory zůstávají naprosto identické s těmi při odletu, po setkání s místními libertariány prožívá šok a cítí se jako kapitalista, který omylem zabloudil na tajné setkání revolucionářů. A ti ho identifikují jako reakcionáře a třídního nepřítele.
🔍 Co se tu zase děje? Ironií osudu, i slovo libertarián má vlastní fascinující příběh metamorfózy. Původně se objevilo ve Francii jako libertaire a označovalo – wait for it – levicové anarchisty! Joseph Déjacque, francouzský anarchista a komunista, vydával v roce 1857 časopis Le Libertaire a termín používal pro označení radikálních antikapitalistických pozic.
⚔️ Tento původní libertarián by považoval dnešního amerického libertariána za svého úhlavního nepřítele. Pojmová propast, kterou překlenul čas, je ještě hlubší než ta transatlantická. Když v 50. letech 20. století američtí zastánci volného trhu převzali slovo libertarián, provedli s ním takovou ideologickou transplantaci, že by původní majitel svůj termín už nepoznal. Dnes ve Spojených státech označuje filosofii, která je téměř dokonalým protikladem původního významu.
🍽️ Což mě přivádí k otázce, jak by asi dopadlo, kdyby se lidé z různých století a kontinentů potkali? Představme si surrealistickou večeři, kde u kulatého stolu sedí americký přístavní dělník z roku 1890, naproti němu hedgeový magnát z Wall Street roku 2025. Dělník nenuceně pojídá svůj každodenní oběd – mísu ústřic a humří ocásky – zatímco bankéř si vychutnává jako exkluzivní delikatesu identické menu. A vůbec si nezávidí! Na pravém konci stolu aristokrat z 18. století pyšně krájí vzácný luxusní pokrm, symbol bohatství jeho doby: pečené kuře. Naproti němu studentka z našeho století načíná kyblík z KFC. Všichni jedí totéž, přece každý něco úplně jiného. Jako by slova a věci kolem nás žily vlastním životem v nekonečném kolotoči významů, který se nikdy nezastaví.
Teorii relativity dnes zná téměř každý. Říká, že pohyb je relativní. Že na raketu letící směrem od Země můžeme pohlížet i tak, že raketa stojí na místě a naopak Země se vzdaluje od ní. Tento pohled vede k řadě paradoxů, z nichž nejznámější je paradox dvojčat.
Klíč k pochopení teorie relativity spočívá v uvědomění si zásadního omylu – teorie relativity nic takového neříká. Ba právě naopak! Tohle je ve skutečnosti jen častá mylná interpretace. A v okamžiku, kdy si tento omyl uvědomíme, všechny paradoxy se rozplynou jako mýdlová bublina. Krása.
Co se tedy myslí onou relativitou?
Relativitu pohybu popsal už v 17. století Galileo a přece se točí Galilei. Einstein však tuto představu naboural, ukázal, že funguje pouze jako přibližný model při nízkých rychlostech. Při rychlostech blízkých rychlosti světla se prostor a čas chovají zcela jinak, než bychom podle klasické fyziky očekávali, a Galileova relativita už neplatí.
A proč se teda jmenuje „teorie relativity“, když říká, že relativita tak úplně neplatí?
No… To je jako, já nevím, pojmenovat hasičský sbor „požárníci“ 🤦♂️ Přešlap, který více než sto let vede k nedorozuměním. Einstein myslel „relativitou“ hlavně relativitu současnosti – že dvě události současné pro jednoho pozorovatele nemusí být současné pro jiného. Tedy že není žádná absolutní současnost, univerzální „teď“ platné pro všechny. Ale jádrem teorie je, že rychlost světla je stejná pro všechny pozorovatele a fyzikální zákony fungují stejně ve všech inerciálních soustavách. Zdůrazňuje tedy to, co zůstává neměnné, takže jí měl říkat spíš „teorie neměnnosti“ nebo, kdyby chtěl být cool, tak „teorie invariance“. Místo Galileových matematických transformací zavádí Lorentzovy, které zachovávají konstantní rychlost světla a vedou k efektům jako dilatace času a kontrakce délek.
A tím se elegantně vyřeší i paradox dvojčat. Nejedná se o skutečný paradox, ale o přímý důsledek pohybu. Každý z nás má něco jako „celkovou rychlost bytí“, kterou rozdělujeme mezi pohyb prostorem a pohyb časem. Je to jako rozpočet – utratíte-li víc za pohyb v prostoru, zbyde vám méně na pohyb v čase. Já vím, zní to šíleně, protože s tím nemáme praktickou zkušenost. I když letíte letadlem, jeho rychlost je stále moc malá a z pohybu časem vám tudíž ukrojí příliš málo, takže si nelze všimnout, že jste pak mladší oproti bráchovi, který místo cestování seděl na gauči a koukal na Netflix 🛋️
Ale když se cestující dvojče řítí raketou rychlostí významnou vzhledem k rychlosti světla, a tedy dává velkou část své „celkové rychlosti bytí“ (která se mimochodem rovná rychlosti světla) do pohybu prostorem, zbývá mu výrazně méně na pohyb časem, a proto stárne zjevně pomaleji. Takže mu po návratu říkají „Čéče, ty vypadáš dobře! Co zobeš a kde se to dá sehnat?" a on odpovídá „To je tím cestováním". Fascinující! Btw, kdyby se nevrátil, otázka ‚kdo je mladší?‘ by nedávala smysl, když, jak víme, neexistuje společné teď.
Podstatou vyřešení paradoxu dvojčat tedy není ani brždění a zrychlení kvůli změně směru pohybu, jak se často mylně uvádí. Úplně stačí pohyb samotný směrem tam a zpátky. Vlastně je to další důkaz, že pohyb je zdravý a prodlužuje život.
(Mimochodem, potíž je i s tím slovem „teorie“, protože znamená opět něco jiného, než si běžný člověk představuje. V běžné řeči je „teorie“ něco jako domněnka. „Mám teorii, že soused v noci tajně venčí kočku v obleku superhrdiny.“ Ve vědě je však „teorie“ ten nejvyšší možný status, kterého může vysvětlení dosáhnout – robustní a mnohokrát ověřený systém, který vysvětluje známá fakta a umožňuje předpovídat nové jevy.)
BILLUND, DÁNSKO (27. února 2025) – Společnost LEGO Group, jedna z nejznámějších hračkářských firem na světě, dnes oznámila zásadní změnu své korporátní identity. Od 1. dubna 2025 se ikonická značka LEGO oficiálně přejmenuje na „BlockPlay“. Tato transformace je součástí nové globální strategie, která má podle vedení společnosti lépe odrážet budoucnost hračkářského průmyslu.
„Po téměř století existence jsme se rozhodli pro odvážný krok vpřed,“ uvedl Niels B. Christiansen, generální ředitel společnosti na tiskové konferenci v dánském Billundu. „Naše interní průzkumy ukázaly, že spotřebitelé 21. století hledají značky, které autenticky komunikují produktový benefit. BlockPlay reflektuje, že naším produktem jsou kostky, se kterými si lidé hrají. Napříč demografickými skupinami.“
Následně se akcie společnosti propadly o 47 procent během dvou hodin, což je nový světový rekord v rychlosti ztráty hodnoty značky. 📉💸
Samozřejmě, nic z toho není pravda. LEGO se na BlockPlay nepřejmenuje, protože lidé v jeho vedení chápou hodnotu desítky let tvořené značky, ke které mají zákazníci emocionální vztah. Značky, která se stala součástí pop-kultury, filmů, video her a vzpomínek několika generací.
LEGO se na BlockPlay nepřejmenuje, protože v jeho vedení nejsou idioti. Na rozdíl od Voyo, které se od března přejmenuje. 🤦♂️
Ano, největší streamovací služba v České republice a na Slovensku s více než DEVÍTI STY TISÍCI předplatiteli mění od března svůj název na – wait for it – Oneplay! Slovo, které zní jako absolutní vítěz v soutěži o nejvíc generický název pro cokoliv! 🏆 Kdyby se generická loga z fotobank dala vyslovit, zněla by přesně jako „oneplay“.
Voyo je streamovací služba, se kterou její diváci tráví v průměru čtrnáct hodin týdně. Produkuje mezinárodně oceňované seriály jako „Metoda Markovič: Hojer“. Čtrnáct let diváci slýchají z nejsledovanější televize větu „Více na Voyo“. A co udělá její vedení? Vezme tuto úspěšnou značku, na kterou jsou všichni zvyklí, a prostě ji ZABIJE. 🔪 Pak na ni nachčije a spláchne ji do hajzlu. 🚽
A není to poprvé, co vidíme takovou korporátní vraždu. Nechci teď psát o tom, jak Allegro utratilo draze koupené známé české eshopy, zůstaňme klidně ve světě videa. Vzpomeňte si na Stream.cz – další úspěšnou českou mediální platformu. Třináct let budovali vlastní identitu. Vyprodukovali Kancelář Blaník, jeden z nejúspěšnějších internetových seriálů všech dob. A pak se nějaký génius rozhodl, že lepší bude vše přesunout na televizeseznam.cz. 💥
Ta doména byla tak úchvatně nešťastná, že si ji nedokázali zapamatovat ani zaměstnanci Seznamu: „Je to televizeseznam.cz? Nebo seznamtelevize.cz? Nebo seznamtv.cz, pod kterou mimochodem vysíláme v pozemním vysílání?“ 😵💫 A poté, co značku Stream.cz zrušili, zašlapali a počkali, až na ni všichni zapomenou, tak ji triumfálně OBNOVILI. Zřejmě i manažeři Seznamu, kteří původně chodili po kancelářích a vykřikovali „televizeseznam.cz je budoucnost!“, nakonec pochopili, že sedmnáctipísmenný název není zrovna to, co by si publikum žádalo.
Je těžké pochopit, jak může někdo vybudovat úspěšnou službu, a pak se rozhodnout vyhodit to, co funguje. Pokud vedení TV Nova a O2 čte tento post – možná není pozdě. Možná ještě z tohoto šíleného nápadu lze vystoupit. Co byste si pomysleli o rozhodnutí přejmenovat Coca-Colu na Onedrink? 🥤 Nebo Mount Everest na „One Kopec Mega“? 🏔️ Že je to choré? Tak přesně tak působí přejmenování Voyo na … jakže to bylo … něco s play.
Každý, kdo má základní povědomí o marketingu, ví, že hodnota značky se buduje desetiletí, a zničit ji lze přesně jedním dementním rozhodnutím na korporátní poradě v pondělí ráno. ☕🤯
Poznámka: V tomto článku vůbec neřeším, jestli Oneplay bude úspěšné. Předpokládám, že jo, stojí za tím lidé, kteří už úspěšné projekty vybudovali, a klidně může růst rychleji než Voyo. Psal jsem o něčem jiném: že když firma léta buduje značku, investuje do ní, vytváří povědomí, tak ta značka získává hodnotu. A přijde mi škoda tohle aktivum zahodit. Je to jako kdyby někdo celý den vařil luxusní svíčkovou a nakonec ji vylil do záchodu jen proto, že se rozhodl dát si pizzu. Rozhodnutí je to samozřejmě legitimní (stejně jako rebranding firmy), jen u toho mám ten blbej pocit, že se plýtvá jídlem.
Před pár lety mě Tomáš Sedláček dostal úvahou, že matematika není racionální, protože většina čísel je iracionálních 🙈
Pro kontext: Iracionální čísla jsou ta, která nelze vyjádřit jako podíl (tedy „ratio“) dvou celých čísel. V latině „ratio“ znamená nejen „rozum“ či „důvod“, ale také „poměr“.
Tomáš Sedláček – novodobý pábitel, Paulo Coelho ekonomie a Gödel z Temu – tak fakticky říká: „Matematika není rozumná, protože většinu čísel nelze vyjádřit jako poměr celých čísel“ 🤦🏼♂️
To video Brocastu je celé super! O matematice tam plácají tři lidé, kteří si ani nejsou jistí, jestli je π „ukončené“, a musí to googlit 🙂
Takže když na mě dnes vyskočil titulek „Tomáš Sedláček: Umělá inteligence je lepší než člověk“, musím s ním souhlasit – přinejmenším v jeho případě má pravdu. Minimálně tolik nehalucinuje jako on 🙂
Trumpův dnešní tweet narýsoval dělicí čáru, kterou lze přirovnat k sovětské invazi do Československa roku 1968. Podobně jako vnímáme rozdíl mezi těmi, kdo po okupaci stranu opustili, a těmi, kdo do ní naopak vstoupili, vnímám rozdíl mezi podporovatelem Trumpa & co. před a po tomto výlevu. Otevřela se před námi stejná morální křižovatka.
(Jak „DAVID“ trefně postřehl, prezident píšící své jméno velkými písmeny dokazuje, že ani nejvyšší úřad nezahojí komplexy modestly úspěšné hvězdy reality show)
299 792 458 m/s 🤔
Pamatuju si to jako včera – seděl jsem v lavici, koukal na tabuli, a tam tohle číslo. Rychlost světla. A v tu chvíli mi to secvaklo. Tohle přece NEMŮŽE být správně! Každý, kdo kdy řešil slovní úlohy, ví, že když vám vyjde něco takového, udělali jste někde chybu. Rychlost světla musí být evidentně čistých, kulatých, dokonalých 300 000 000 metrů za sekundu.
Jak je možné, že to nikomu jinému nedošlo? Že se nad tím nikdo nepozastavil? 🤷♂️
Rychlost, to jsou metry děleno sekundy. Takže chyba musí být buď v délce metru, nebo v délce sekundy, nebo v obojím. Pojďme to zjistit.
Asi všichni víte, co je to přestupný rok – tedy že každý čtvrtý rok má o jeden den navíc. Ale pozor, každý stý rok přestupný není! A každý 400stý je! A pak existují ještě přestupné sekundy… Prostě existuje šílená věda kolem toho, že kalendářní rok neodpovídá době oběhu Země kolem Slunce.
Jinými slovy, sekunda je špatně. A vědci to vědí! ⏱️
A kolik by měla být správně? Přepočítal jsem jí, aby odpovídala opravdovému kompletnímu oběhu Země kolem Slunce a vyšlo mi, že sekunda se musí o chlup prodloužit, musí se prodloužit o 663,5 μs (tj. mikrosekund, což je tak malá jednotka, že je viditelná jen pod mikroskopem).
Co to udělá s rychlostí světla, když opravíme sekundu? Tak nám vyjde:
299 991 382,31 m/s
Hmm, kurva, no, kousek furt chybí… 😕 Ale je vidět, že jdeme dobrým směrem! Je to svého druhu důkaz!
Takže musíme ještě opravit metr. Spočítal jsem, že ho musíme zkrátit o 28,73 μm. To je velikost pylového zrna nebo třetina tloušťky lidského vlasu. To je nic! A vlastně pojďme si říct, všechna čest, že naši předci dokázali metr tak dobře stanovit, s tehdejší technologií. Sekli se jen o pár mikrometrů a my to teď opravíme.
S opravenou sekundou a opraveným metrem nám rychlost světla vychází:
300 000 000 m/s 🎉
Wow! Úplně přesně! Teď je zjevné, že to vyšlo správně.
Opravil jsem fyziku. Nemáte zač.
P.S. před chvílí jsem zjistil, že π³ = 31.006 🤷🏼♂️ – držte mi palce, už na tom makám!
Překlad článku Helen Pluckrose Why I No Longer Identify as a Feminist z prosince 2016, publikovaný s jejím svolením.
Nepamatuji si období, kdy bych nebyla feministkou. V sedmdesátých letech mě matka jako batole brávala na demonstrace. K feminismu druhé vlny se připojila v šedesátých letech poté, co jí banka odmítla poskytnout hypotéku bez mužského ručitele a zaměstnavatel jí oznámil, že nemůže skládat účetní zkoušky, protože „na ženy se nedá spolehnout“. Krátce se přiklonila k radikálnímu feminismu, ale jeho názory považovala za příliš extrémní a nesmyslné – sama čelila kritice za to, že udržuje heterosexuální vztahy a ráda nosí ženské oblečení (viz její báseň „Žena na barikádách“). Své místo našla v liberálním feminismu, v jehož rámci se aktivně věnovala psaní, účastnila se pochodů a protestovala za právní změny, které by ženám zajistily stejné příležitosti jako mužům. Koncem osmdesátých let nabyla přesvědčení, že hlavní právní bitvy byly vybojovány, a z aktivního působení se převážně stáhla. I nadále se však považuje za feministku a věnuje se studiu dějin žen.
S takovým rodinným zázemím jsem pochopitelně byla liberální feministkou i já. V době dospívání jsem se hlasitě bouřila proti beztrestnosti znásilnění v manželství (které bylo kriminalizováno až v roce 1990) a vybojovala si právo chodit místo na vaření do dílen (šlo mi to sice příšerně, ale ne o nic hůř než vaření). V práci jsem se stavěla proti sexistickým postojům, které byly v 90. letech stále běžné a zcela bez zábran – když mě šéf nazval „hodnou holčičkou“, oplatila jsem mu to oslovením „hodný chlapeček“, a každému muži, který mě označil za „kočku“, jsem důsledně odpovídala pouze „mňau“. Liberální feminismus byl sice v té době bojovný, ale šlo o docela jiný druh bojovnosti než je ta zlomyslná zášť, kterou vidíme dnes. Byl optimistický, takřka hravý. Byly jsme si jisté vítězstvím. Bavilo nás sledovat, jak dokážeme vyvést z míry zastánce sexistických stereotypů a zpochybňovat každodenní sexismus, často s notnou dávkou humoru. Nemyslely jsme si, že starší muži (či ženy) se sexistickými předsudky jsou špatní lidé, ani jsme je nechtěly trestat. Jednoduše jsme chtěly, aby pochopili, že doba se změnila, a přizpůsobili se. Ženy jsou nyní všude. Prostě si na to zvykněte.
