až 7 % zajímavého obsahu
Na navigaci | Klávesové zkratky
Udělal jsem si účet na Threads. V podstatě všechny příspěvky, které tam mám:
Threads po Tinderu převzal roli seznamky, nebo jsem jen v blbý bublině?
Když Alexander Gleason v roce 1892 vymyslel svou kruhovou mapu světa, chtěl zjednodušit výuku zeměpisu, ale omylem vytvořil nejkomplikovanější Rorschachův test všech dob. „Co vidíte na tomto obrázku?“ „Spiknutí!“
Kdyby tušil, že jeho vynález bude jednou považován za svatý grál teorie ploché Země, pravděpodobně by ho raději použil jako frisbee a hodil ho co nejdál do Atlantického oceánu. Vlastně bych strašně rád věděl, za důkaz čeho budou magoři za 100 let považovat třeba takové plánky IKEA nábytku?
(Mapu jsem objevil, protože ji magoři předávají Vladimíru Remkovi v tomto skvělém videu od Jan Látal se slovy „Neznáte mapu pane! A nechte si vyšetřit oči, ve vesmíru jste viděl kulový. Teda vlastně plochý.“)
Jedna z opravdu nepříjemných věcí na tom, když náhle zemřete, je, že nemáte pod kontrolou následnou sbírku na Doniu.
Upřímně, představa, že umřu a ponechám tu milující ženu se dvěma malými dětmi na krku, je opravdu děsivá. Tedy stihnu-li se před tou tragickou událostí oženit, zplodit děti a pověsit je ženě na krk. Takže rozhodně jsem pro sbírku. Ale je potřeba citlivě zvolit cílovou částku. V tomhle se dost chybuje.
Odborníci obecně doporučují tzv. Baťovské cifry. Deset milionů působí jako červený hadr, zatímco 9.950.000 Kč spíše pohladí. Ale pozor, pokud má jedno z dětí nějakou fakt blbou nemoc, můžeme jít klidně na sto až dvěstě milionů. Je to opravdu jemná práce s pricingem. Málo se experimentuje se slevami. Přeškrtnutých 10 milionů a pod tím „dnes jen 4 miliony, nebyl to kdovíjak skvělý člověk“ by mohlo zafungovat výborně.
Ale nejde jen o částku. Ve hře je spousta dalších faktorů, které jako nebožtík už těžko podchytíte. Proto je nutné sbírku uskutečnit zavčasu, dokud žijete. Abyste se dozvěděli, kdo a jak ji vyhejtil. Sepsal jsem proto text, vygeneroval obrázky a požádal Donio o založení sbírky na své pozůstalé. Měla by být schválená během několika dní, tak sem potom pošlu odkaz.
A apeluji na vás, nenechávejte věc vyhnít a uspořádejte co nejdřív svou sbírku i vy.
Lucie Hrdá je superhrdinkou pro oběti domácího násilí. Létá od soudu k soudu, zachraňuje oběti a školí soudce. Kdyby existovala olympiáda v prosazování Istanbulské úmluvy, Hrdá by měla tolik medailí, že by je musela vozit na dvoukoláku.
Takže s velkým překvapením zírám na článek o soudci Švaňhalovi, který byl obviněn z týrání své partnerky. A hádejte, kdo ho z toho vysekal? Ano, Lucie Hrdá! A jak ho hájila? No, klasika – partnerka je nedůvěryhodná a celé trestní řízení je jen trik, jak získat dítě do péče.
To je úplně absurdní 🤯
Soudce Romana Švaňhala třikrát stanul před soudem. Dvakrát odešel s podmíněným trestem za týrání své partnerky. Pak na partnerku podal trestní oznámení, že to byla ona, kdo ho týrala, jenže policie zjistila, že si to vymyslel, a za to ho odsoudili do třetice. Přesto Švaňhal o talár nepřišel a dál soudí.
Jistě, někdo namítne, že advokáti pochopitelně hájí i zločince. Ale tohle je, jako kdyby veganka najednou otevřela řeznictví. Nebo Greta Thunberg koupila ropnou plošinu. Hrdá si svého klienta svobodně vybrala. A napomohla tomu, že Nejvyšší soud vydal judikáty, které pohled na domácí násilí vrátí o 10 let zpátky. Díky Lucko, musíš být na sebe …
Jméno „Hrdá“ by mohlo být použito jako základ pro novou definici slova pokrytectví ve slovníku. „Hrdování“ by mohlo znamenat „agresivně prosazovat něco, a pak dělat pravý opak, když se to hodí“.
Tohle je kouzelné.
Naše oblíbená molekulární genetička Soňa Peková propadla nebezpečné sektě AllatRa neboli Tvořivá společnost. Vydala bizarní video, ve kterém s očima plnýma slz a hlasem třesoucím se emocemi tvrdí, že nastává velké finále, a co lidstvo teď čeká, bude velkolepé, velké, hutné, husté, ale je nutné tím projít. „Držte svůj tvar, který máte za poslední čtyři roky obroušen. Neustupte, sviťte, zařte. Buďte to nejlepší ze sebe, co dokážete. Vše odpusťte. Dočkali jsme se, jdeme do finále,“ říká Peková, která definitivně převibrovala kamsi mezi anděly a mimozemšťany.
A teď přichází ta nejlepší část. Její pomatení vyděsilo i krále pomatenců Igora Chauna. Ten začal pátrat, co se děje, spojil se se Soňou, měl s ní půlhodinový telefonát, během kterého ho ujistila, že je úplně v pořádku, a to video je komplet AI. A já jsem královna ze Sáby.
To video není AI ani náhodou 🙂 Je to autentická Soňa v celé své záři, zapadající perfektně do série jejich předchozích výstupů.
Ale zaujalo mě, že pomatenci mají své úrovně pomatení, které si žárlivě střeží. Nechtějí, aby je někdo předběhl v levelu šílenství. A když jsou takto přistižení, zapírají a předstírají pomatence menšího.
Jak moc velkou zpátečku Soňa hodí? Pokusí se o návrat do seriózního světa tím, že poslední 4 roky svede na AI? Nebo zkusí tvrdit, že se to všechno zdálo Pamele Ewingové? Ať tak nebo tak, mezi ezoláty bude ještě veselo.
Tak ještě odkazy 🎥
Nejlepší je, jak na konci dokazují, že nejde o AI deepfake 🙂
O den později. Igor Chaun vydal video, ve kterém odhaluje, že Soňa Peková mu lhala a video je pravé. Naše oblíbená molekulární genetička se dokázala zdiskreditovat nejen před příčetnou společností, ale také před ezoláty. Brašnářství Peková.
O další den později. Igor se pokusil konfrontovat Soničku, která si stále trvá na tom, že šlo o AI 🤖
Na tomhle videu je nejkouzelnější, že Igor působí jako racionální člověk 🤷🏼♂️ a mluví dokonce o spirituálních pastech.
Sotva se narodilo, rodiče ho přihlásili na klavír. Zatímco ostatní děti si hrály, trávilo hodiny u piána. Cvičilo stupnice, etudy a sonáty.
Ve škole, když spolužáci chodili ven, spěchalo domů cvičit. V pubertě, kdy vrstevníci začali chodit na párty a diskotéky, ono dál pilně trénovalo. Občas ho to mrzelo, ale láska k hudbě vždy zvítězila.
Ve dvaceti letech dostalo příležitost vystoupit ve slavné koncertní síni. Sál praskal ve švech. Když dohrálo poslední tóny Chopinova nokturna, publikum propuklo v bouřlivý potlesk. Lidé vstávali ze sedadel a volali „Bravo!“. Jeden starší pán s obdivem prohlásil: „To je tak, když má člověk talent!”
Proč platíme za černé pruhy na TV?
Dnes se budeme věnovat fascinujícímu tématu, které trápí lidstvo už… no, asi tak od minulého týdne, kdy jsem si toho všiml: proč u všech streamovaných seriálů platíme za část obrazovky, kterou nikdy neuvidíme?
Máte doma širokoúhlou televizi s poměrem stran 16:9, že? Samozřejmě že máte, protože jste normální člověk, který nemá na jiné poměry čas. Ale pak přijde Netflix, Amazon Prime a další streamovací služby a řeknou: „Hej, víte co by bylo super? Kdybychom točili všechny seriály v ultraširokém formátu 2,35:1!“
Teď se připravte, vytáhněte kalkulačky a připněte si bezpečnostní pásy, protože se vydáváme na divokou jízdu světem matematiky:
Ale počkejte, není to jen tak ledajaká čerň. Je to PRÉMIOVÁ čerň. Čerň, za kterou jste zaplatili. Čerň, která vám připomíná, že jste právě vyhodili část svých těžce vydělaných peněz za… nic.
Těmito exkluzivními černými pruhy je pokryto … hned to spočítám… 25 % obrazovky. To znamená, že z vašich 30 000 Kč za televizi jste vyhodili 7500 Kč za temnotu. Co jste si mohli koupit za 7500 Kč místo černých pruhů? Třeba 250 piv. Které byste po večerech pili ve snaze zapomenout na ty černé pruhy.
Takže až budete příště sledovat novou sérii The Boys nebo Umbrella Academy, budete furt zírat na ty černé pruhy a budete nasraní. A když uslyšíte tiše plakat i svou peněženku, prostě jí řekněte, že ty pruhy jsou ve skutečnosti portály do jiné dimenze. Dimenze, kde všechny obrazovky a seriály mají stejný poměr stran a všechno dává smysl.
Novinky.cz přišly s experimentem – vydávají podcast „Vygenerováno AI“, který je kompletně tvořen umělou inteligencí. AI navrhuje strukturu epizod, píše jejich scénář a čte ho. Redakce do textu ani audia nijak nezasahuje.
⚠️ Pokud pracujete v redakci nebo znáte někoho v Novinkách, prosím vyřiďte jim, ať se na to prosím vykašlou!
Je to slátanina banálních, zavádějících a vyloženě nepravdivých informací. Jazykové modely opravdu nejsou zdrojem pravdy nebo všeho aktuálního vědění. Takhle to nefunguje. Děláte si zbytečnou ostudu přímo na své homepage a potažmo i GPT-4o.
Chytří lidé vědí, že Země není koule. Že je ve skutečnosti šišatá.
Jak moc je šišatá? Je to rotující brambora?
Jak si můžete pamatovat ze školy, rovníkový poloměr Země je šetři se osle, tedy 6378 km. Polární poloměr, tedy vzdálenost od středu k pólům, je kvůli rotaci kratší: 6357 km. Což ale není zas tak velký rozdíl, že? Pokud bychom si Zemi představili jako fotbalový míč s “rovníkovým” průměrem 22 cm, byl by “polární” menší o pouhý půlmilimetr!
Kdyby Země byla pingpongový míček, prošla by výrobními normami jako perfektně kulatý.
Můžete samozřejmě správně namítnout, že u Země nejde jen o její zploštění, ale také o členitý nerovnoměrný povrch. Vždyť nejvyšší bod Mount Everest zeje až do výše 8848 metrů nad mořem. Pokud se vrátíme k příměru s fotbalovým míčem, výška tohoto majestátního vrcholu by byla 0,15 milimetru. Nejnižší bod, dno Mariánského příkopu, pak klesá do hloubky 0,2 milimetru. Prd a prd. Tohle oproti zploštění nehraje roli.
Mimochodem, když se nad tím zamyslíte, pokud by na pólu byl kopec jednou tak vysoký jako Mount Everest, tak jeho vrchol by měl od středu Země kvůli zploštění stále kratší vzdálenost, než mořská pláž na rovníku. Tedy „nejvyšší bod“ je relativní pojem, záleží, jestli se myslí nad mořem nebo od středu Země. Podle toho druhého je nejvyšším vrcholem Země hora Chimborazo v Ekvádoru. S výškou 6263 metrů nad mořem o 2,5 km vítězí nad Everestem.
Mimochodem letadla lítají ve výšce 0,17 až 0,2 mm nad povrchem fotbalového míče. Z takové výšky se pád nezdá vůbec nebezpečný 🙂
Teorii relativity dnes zná téměř každý. Říká, že pohyb je relativní. Na raketu letící směrem od Země můžeme zároveň pohlížet tak, že je nehybná a naopak Země letí od ní. Což vede k celé řadě paradoxů, nejznámější je paradox dvojčat.
Klíč k pochopení teorie relativity je uvědomit si, že co jsem právě napsal teorie relativity vůbec neříká. Ba právě naopak. Neříká to, jen sis to myslel. A v tu chvíli všechny paradoxy udělají plum a zmizí jak mýdlová bublina.
