Zaplivaný podnik ve tři ráno, kolem baru posedávají ostří hoši s tupými výrazy, dodávají si kuráž nevímkolikátým pivem, ale někde hluboko ve skrytu duše moc dobře vědí, že vlastně jen splachují svůj posranej život. Snažíš se ani náhodou o nikoho okem nezavadit, nemuselo by to dobře dopadnout, přemýšlíš, co tu vlastně pohledáváš a namlouváš si, že ty mezi ně přece nepatříš.
Pak se z jukeboxu ozve „Je skoro půlnoc a z kostela zvon mi noc připomíná“ a ty ztracené existence pomalu zvedají hlavy a někdo vypitým hlasem docela tiše dodá „…a pozhasínám“, jenže to už se přidávají další a „pro jednu pitomou holku“ už křičí úplně všichni a na chvíli je nám dobře, protože jsme zase ti puberťáci s obrovskými plány.
#truestory bro!
