Během psaní tohoto spotu nebylo spáleno žádné jídlo. Tedy… jen mírně.
Když jsem se před deseti lety přestěhoval do brněnského předměstí, coby čerstvý student své první nedokončené vysoké školy, objevil jsem v novém domově kuchyňský spotřebič, jenž mi měl změnit život.
Byl to zapékač. Na jeho malý roštík se vmístily právě dva podélně
rozkrojené rohlíky. Namazal jsem je máslem, vylepšil něčím ostrým
(chilli, harisa, pepř, eventuálně směs chilli, harisy a pepře). Poté
obložil kolečky salámu a přikryl plátky sýru. Zařízení zastrčil do
zásuvky a za minutu si labužnicky vychutnával královský pokrm.
Tohle jídlo mně dodnes nepřestalo chutnat, a to jsem v životě míval řadu období, kdy jsem nejedl vůbec nic jiného.
Minutka relativity
Jak jsem se zmínil, proces zapékání trvá minutu. Což je náramně špatně.
Minuta je totiž příliš dlouhý čas na to, abych nic nedělal a čuměl na rohlíky. Obzvlášť, je-li člověk hyperaktivní a ve vedlejším pokoji čeká dobře nabootovaný počítač připojený k internetu.
Jenže minuta je taktéž dost na to, abych zcela zapomněl, že si něco zapékám. Naštěstí, zapékač je vybaven dálkovou aromatickou signalizací, takže člověk brzy ucítí a později si i vzpomene.
V instantním zapomínaní jsem skutečně evropská špička, to bych mohl předvádět na prknech Národního divadla. Zrovna minulý týden jsem si dal ohřívat smetanovou omáčku a odskočil si napsat jednu SMS. S kastrůlkem si pak dlouho nemohl poradit ani Real.
Životní zvraty
Zapečené rohlíky se staly mým osudovým jídlem. Vyrůstal jsem s nimi. Ale zas tak moc jsem nevyrostl.
A oni vyrůstaly se mnou. Byv ještě chudý student, obkládal jsem je pouze malými plátky sýru. Pak se mnou rohlíky zažívaly první podnikatelské úspěchy. Eidam nahradily kvalitnější sýry. Některé až bylo hřích zapékat. Ale já zapékal…
Firma šlapala. „Salámem“ mi byla pravá čabajka. A krájel jsem si čím dál tím tlustější kolečka. Jenže nic netrvá věčně. Přišly první neúspěchy, první neplatiči. Rohlíky si nemohly nevšimnout ztenčujících se koleček. Z čabajky zpět na Vysočinu. A pak kolikrát nebylo ani na Eidam.
Jednou jsi dole, jednou nahoře.
Komentáře
Abraxis #1
Neznam na zapekani nic lepsiho nez obycejne apetito primo na rohliku, k tomu (po zapeceni) nejaky salam, horcici a/nebo zeleninu (paprika, cibule…).
Nicmene je to super vynalez 😉
jux #2
zapekat zasadne cibuli, pepr, tymian, palivy kecup a tvrdy syr a potom potirat plnotucnou horcici.
Roman #3
Najlepsiu zapekacku (zapiekanku) co som kedy jedol bolo pred par rokmi v Olsztyne… coz je niekde na severe polska. Bolo to na ceste na poslednu North Party, ktora sa konala na severe tusim v Bartoszyciach. Tie dalsie sa uz presunuli do Warszawy.. a do Olztyna sa uz teda asi nikdy nedostanem… Ale spomienky sú mňam.
jakub #4
Davide, já tě oficiálně vyzívám na souboj v zapomínání, protože vím, že jsem lepší!
Mazlo #5
#4 jakube, Oki, a já pak dám duel s vítězem vašeho duelu. 😁
wayfarer #6
Tak v zapomínání tohoto druhu bych si klidně dovolil tě vyzvat…
To jsem takhle jendou vařil šípková povidla. A co čert nechtěl, objevil jsem přitom za skříní s nádobím lásku svého mládí – placku s HOMAM2. Dovede si představit kdo od té chvíle myslel na bublající šípkovinu. Když mě vyrušil štiplavý dým, došel jsem zavřít okno v domění, že leze zvenku. Trápení ustalo – přestal ke mě jít průvan z kuchyně.
Romantická idilka s Ruby the Knight netrvala dlouho – kouř se ke mě dostal i přese všechnu snahu jej ignorovat. Po chvíli mi svitlo že dělám povidla a už jsem tušil katastrofu.
V bytě to smrdělo jako by tam bydlela smečka zmoklých uzených psů s aroma shnilého citronu dobře dva týdny. A doteďka jsem nenašel žádný prostředek rozpouštějící účinně hnědé uhlí zapečené do smaltu, takže kastrol skončil vedle popelnice (ani popeláři ho nechtěli, tak jsem ho teďka fikaně přesunul na dno popelnice)…
haask #7
Výborný tip. Ale co to je zapékač? Už hodinu jej sháním po všech internetových obchodech, ale nikde ho nemají. Ani google nepomohl. Mám vždy nepříjemný pocit, když o něco přicházím.
Na druhou stranu mám také špatnou paměť, takže tento nepříjemný pocit velmi rychle zapomenu. Tedy pokud si nenapíšu do kalendáře, že jej mám. Provádím to přes Google calendar. Přijde mi pak na email upozornění, v kolik a kdy tento nepříjemný pocit mám pociťovat. Vřele doporučuji.
Jirka Pech #8
Pěkná poezie. Díky. 🙂
lazywriter #9
Chtel jsem v necem soutezit, ale ted nevim v cem …
Ondra #10
Není nic lepšího než nová teflonová pánev. V návodu psali že mám před prvním použitím nechat z pánve chvíli odpařovat olej. Zapnul jsem, zapomenul jsem a pak jsem se nestačil divit. Dým z teflonu odtaveného z pánve bych stavěl na úroveň bojového plynu. Jenže jak to tak občas bývá, vítr se obrátil proti mě.
P.S.: myslím že soutěž v okamžitém zapomínání má jeden zásadní rozpor, nezapomenou účastnící že se účastní? Nicméně myslím že i já bych nebyl úplně bez šancí.
David Grudl #11
#7 haasku, přidal jsem ti tam fotku. Jde o historický kus.
#10 Ondro, kdo nezapomene, tak bude diskvalifikován.
Vitekk #12
To na obrázku bych se bál vůbec strčit do zásuvky..
Roman #13
Moj bracho raz nechal varit vodu v ruskej nadobe na varenie vody .. neviem ako sa to pise ale vyslovuje sa to ďžezva.. ci tak nejak, skoncilo to tak (asi po hodine – dvoch? na plynaku) ze ked dosiel domov tak na to asi niekto duchapritomne vylial horucu vodu a dno elegantne odpadlo..
bukaJ #14
Jooo, tomuhle rozumím 🙂 Cokoliv na 10 sekund je příliš dlouhé na to, aby si člověk nemohl neodskočit vedle k PC a navázat na přetrhávané myšlení rozpracované práce.
#13 Roman Ano, hliníhové nádobí a elektrický sporák… Jen vzpomínám, jak jsem si po hodině vzpomněl, že vařím vodu, přiběhl jsem a dno se tak podivně kroutilo. Když jsem nádobu zdvihl, dno se utrhlo a dál se vesele kroutilo na rozpálené plotně. 🙂
jm #15
Nu, na zapekani je nejlepsi debrecinsky bok, cibulka a horccice. Mnam. A zapometlivost me malem stala pritelkyni a divil bych se kdyby vycet veci ktery jsem ztratil zapometlivosti byl u konce.
David Grudl #16
#12 Vitekku, chce to odvahu. V tomhle se zapékali rohlíky ještě za protektorátu.
Pravda, dnes už používám moderní zapékač, který jsem dostal od bráchy, má „minutku“, sám se vypne a navíc udělá cink. Ještě že tak, protože mu zapékání trvá mnohem déle. Ale co je zvláštní, tak rohlíky z obou chutnají úplně jinak. Na stará kolena budu dělat degustátora zapečených rohlíků a taky testy zapékačů pro renomované světové magazíny o zapékačích.
#13 Romane, když není presovar, tak z džezvy je super kafe!
ShadoW #17
A co toust? Toustům neholduješ? 🙂
„Dal by si někdou toust?“
David Grudl #18
#17 ShadoWe, na rok jsem se odstěhoval od zapékače a bydlel v domácnosti s toustovačem. A toustoval. Hodně. Asi nejlepší toust byl s tvarůžkem a vylepšeným kečupem. No a dnes už zase zapékám 🙂
ringo #19
2 dgx: nechceš vydat kuchařku pro staré mládence? 🙂
Lokutus #20
Také zapomínám. Jednou jsem zapoměl na rozdělaný bramborák na rozpálené pánvi. Když jsem pak už ani neviděl na monitor, došlo mi, že je něco špatně. Mezitím byla kuchyň v jednom plameni.
Ne, kecám. Hořela jen digestoř a ta skříňka nad ní. Pánev jsem pak vyhodil, protože ta hmota se zapekla do toho kovu.
Od té doby raději čumím na to jídlo, i kdybych se při tom měl unudit k smrti.
KLoK #21
Moje žena kdysi zapomněla že vyvářií lahvičky pro prcka, smaltovaný hrnec, plastové lahvičky na mlíko a dudáky. Naštěstí nedala vyvářet všechny :)
hvge #22
#18 Davide Grudle, A nebol to nahodou ten taky inteligentny toustovac, co sa neustale pyta „Nedáte si toust?“ :)
frettie #23
ja mam HLAD :)))
ALe jako chapu te … ono je to jako fakt dobry, mluvim jako student nyni se flakajici v brne :)
Roman #24
#16 Davide Grudle, No priamo v džezve som kávu nevaril, aj keď keď nad tým tak uvažujem skúsiť by som mohol. Ale možno si niekde zoženiem koťogó. #stary-odkaz-#stary-odkaz-http://www.inzine.sk/assets/clanok/00009100/9103/kotyogo.jpg ( https://inzine.sk/pzp-online/ ) sice to nevyvinie taky tlak ako pressovar ale za to je to aspon stylove 😉. Pressovar len kvoli sebe si zatial nemozem dovolit, ale casom mozno aj to bude.
MiSHAK #25
Většinou čekám až budu mít fakt hlad a pak jedu někam do menzy… Nebo jdu prostě spát 🙂
pixy #26
No ne, dgx, ty jsi 2.0! To koukám, vau.
brozkeff #27
Ave Rychlovarná konvice, co se sama vypíná! Dokud jsem vařil vodu na čaj na plynu v plechové konvici, hrozilo vždy že vyletí celý barák do vzduchu – když totiž byla konvice plná a začala vařit, tak stékající voda uhasila plamen, a plyn už unikal :-/
No a když jsem tam dal vody míň, třeba jenom na jedno kafe, tak zase zase ta voda vyvařila, a konvice překrásně zčernala a zevnitř se i jaksi oloupala (a to byla čistě nerezová konvice, hliník by se samozřejmě hnedka rozpustil, zvlášť na ohni z plynu)
Tenhle článek, stejně jako komentáře mě děsně zvedly náladu, připadám si jako když se koukám do zrcadla… a nic nedokáže potěšit víc než zjištění, že na tom tak špatně nejsem sám :DD
apendix #28
#24 Romane, no, určitě pořiď, kafe je to prvotřídní…já si přivez z Itálie Mukka Express, to je na stejnym principu, ale jednak to vypadá jako kráva, vážně, má to na sobě černobílý fleky, a druhak to umí jak normální presso, tak kafe s mlíkem a dokonce i capuccino, vážně supr věc… 😉 když bude zájem, možná najdu i link 🙂
apendix #29
a mimochodem, s tím zapomínáním, samozřejmě většina těch výše uvedených trampot mě taky potkala, ale už se vám povedlo postavit hrnec na elektrickej sporák a pustit plotýnku na plný koule.......vrátit se za 10 minut s tím, že už do tý vody hodíte špagety a na vás se směje do běla rozpálená plotýnka hned vedle toho hrnce? neradím vám se nad ten sporák potom nahýbat, člověk se pak cítí jak u konce filmu Silent Hill 😁
kleff #30
jéé, tohle jsme kdysi měli doma a říkali jsme tomu gril 🙂
dělali jsme si v tom topinky
FrozenDog #31
Díky za odkaz na článok, konečne viem, čo to doma mám. Pred nejakým časom som bol mame pomáhať vypratávať starý byt, ktorý predávala a takéto koťogó som tam našiel v jednej krabici so starými vecami. Netušil som, čo konkrétne to je (teda vedel som, že sa v tom bude asi niečo variť), ale páčilo sa mi to, tak som si to vzal domov. Idem to vyskúšať :)
šťoural #32
Aha, takže jeden podélně rozkrojený rohlík se tam nevejde… 🙂
Roi #33
#11 Davide Grudle, ~#10 Ondra Pokud ho nezapomenete diskvalifikovat…
numero #34
No to úžasné, dnes jsem si chtěl dělat zapečený rohlík, #10 Ondra dneska máme taky novou pánev a na zapomnětlivost jsem taky dobrý.
Kaderas #35
tak ten samý stroj mám doma taky! 🙂
jako student využívám jiného receptu, ale koneckonců velice podobného.
Rozříznout rohlík, plátky sýru na něj kolca salámu, nějaké dobré koření a pak vytáhnout, natřít tatarkou a kečupem… MŇAMKA!
BTW: mám skoro každej den již několik let 🙂
Bubák #36
Už jsem párkrát připálil vodu, když jsem neznal program „Knedlíkáč“. Teď už vodu připálím, nebo z jídla vyrobím uhlíky jen tehdy, když Knedlíkáč zapomenu spustit.
www.vais.cz/…nedl_192.zip
David Grudl #37
#24 Romane, já jsem ucho, spletl jsem si (#16 David Grudl) džezvu s kotyogó. Z té je výborná káva.
#26 pixy, nojo, vyměnil jsem mezi sebou fonty titulků a článků, odstranil rámeček a hlavičce nastavil pravicový align, a hned je to takové Web 2.0, co? Kdybych veděl, že to jde tak snadno, tak proti 2.0 nepíšu ty hanlivé pamflety 🙂
#32 šťourale, to nevím, s jedním jsem to nikdy nezkoušel 🙂
#35 Kaderasi, no jistě, kečup, jak jsem na něj mohl zapomenout!
Léta trpělivého výzkumu přinesla ovoce – sýr je lepší dávat nad salám. Jen tak si sýr získá zlatavý, křupavý a voňavý povrch a salám bude sice zapečen, ale nevysušen.
#30 kleffe, no on to je grill, ale když ho zapomeneš vypnout, tak je to zapékač. Jako grill jsem ho zas tak často nepoužil…
Každopádně děkuji všem komentujícím za povzbuzení v tom, že zapomenout důležitou věc ihned není nic neobvyklého.
pako #38
S kastrůlkem si pak dlouho nemohl poradit ani Real.
Raději bych zkusil Barcelonu ;)
Roj #39
Dokud zustavas na vysočině (nejlip z Hodic!), neni to s tvym podnikanim tak hrozne 🙂
Ja si na zapekani z bezpecnostnich duvodu netroufam. Zato miluju vietnamske polivky. Glutaman sodny je lahudka, kterou muzu v jakemkoliv mnozstvi!
Ale rozhoduje hledisko bezpecnostni. Vodu do toho das z varne konvice, ktera zitim vzdycky vypla vcas. Pak to zalejes, mel bys poctak 3 minuty ale IHNED si to muzes vzit k poci!
A kdyz prece jen nekdy zapomenu, po nekolika dnech se z toho vytvori rosolovita hmota, ktera nenapacha velke skody.
Roman #40
#37 Davide Grudle, No mozno to vyznelo odomňa ako nejaká irónia, ale to som nechcel. Práveže v tom článku čo som nalinkoval píše autor aj o spôsobe varenia kavy v džezve, takže si sa zase až tak neošálil.
Roman #41
#39 Roji, Pozor na prilis vela tychto polievok, v rodine mame pripad tety ktora si takyto nejaky vyrobok veľmi obľúbila a vystúpali jej rôzne ukazovatele nezdravosti na neuveriteľne vysoké hodnoty. Podobne sa v tlači mihol aj prípad úmrtia nejakého internetového maniaka ktorý sa takto instantne prestravoval až k smrti. Ale z času na čas tie polievky aj ja rád skúsim. Neviem či myslíš trebárs také tie Vifon, ale s jednou z nich mám dosť nebezpečnú skúsenosť. Ja totiž strašne milujem pikantné veci a koreniny, a ono tam v takých maličkých igeilitových vercúškach sú tie rôzne ingredience. Jedna z nich bola pikantná a ja somár som čas z nej čo tam ostala jednoducho zlízal a vo všetkej tej pažravej ľudskej ľahkomyselnosťi aj prehltol. To čo nasledovalo bol strašný šok, pretože zrazu mi strašne stiahlo hrdlo a začal som sa dusiť a kašlať a čím viac sa tam dostalo vzduch ešte viac to dráždilo, pitie vody bolo tiež veľmi málo účinné. No prežil som najstrašnejších niekoľko minút svojho života a vážne som si chvíľku myslel že to už nerozchodím. Našťastie som to prežil. Takže k neoblizovaniu kovových predmetov počas zimy každému odporúčam nikdy nekonzumovať neriedené koncentráty.
Roj #42
#41 Romane, Dik za velice uzitecnou radu. Nebudu ten hydroxid nikdy lizat 🙂
Ja sam si chilli papricky pestuju doma, protoze u nas se pod nazvem chilli prodavaji jen nepálivé papriky mdle chuti 🙂
Vietnamske polevky si obvykle jeste dochucuji smesi chilli, harisy a pepře 🙂
jakub #43
#11 Davide Grudle, #33 Roi O čem se to bavíme? Já jsem na to zapomněl…
Arthur Dent #44
PŘESNĚ tenhle typ zapékače – rozpékače máme taky. Naprosto přesně. Včetně těch plastovejch „kolejniček“ dole a včetně toho ohnutého umělohmotného camprdlíku vlevo nahoře…
Když počet spálených rohlíků překročil kritickou mez, tak jsem se jal dumat a nakonec jsem udělal termoregulaci a spínač časowy. Nyní nepřipaluje, jen do křupava osmahne. Viva la elektronika… V případě opravdu enormního zájmu poskytnu schéma (nebo zdarma radu jak na to).
char0n #45
Presne rovnaky zapekac mam aj ja. Ja si na nom robim nieco ako toasty. Platky chleba potriete syrovym holandskym maslom, prykrijete silnou vrstvou struhaneho aidamu :) a na syr polozite par platkov cibule a dajte zapiect do zapekaca.
jakub #46
#37 Davide Grudle, A mimochodem, z džezvy je taky výborná káva. Hlavně v Albánii za 10Kč i se sodovkou…
Roj #47
#44 Arthure Dente, Cos tam dal za procák? 🙂
Arthur Dent #48
#47 Roji, NE555 – znáš? :)
Roj #49
#48 Arthure Dente, 64 bitu! neni to malo? 🙂
Arthur Dent #50
#49 Roji, Voni jich víc neměli.
numero #51
Mám dotaz Davide: Kdy bude Nette?
Pavel #52
#48 Arthure Dente, 555 ten je dobrej …
Arthur Dent #53
#52 Pavle, Jasně že nebejt to Roj, tak tam strčím PIC12F675 a je po ptákách, je v tom jak A/D tak časovač, ale jako bych tušil, že se Roj zeptá. A tak je tam místo tří součástek a plošňáku 2×2 součástek sedm a plošňák 3×4, ale přeci nebudu poslouchat ty kecy, že ta dnešní mládež všude nacpe procesor, protože to ani neumí nastavit pracovní bod tranzistoru atd. blablabla :)
A pro vás ostatní tu mám The Radu: Použijte bimetalový termostat z žehličky. Chvíle práce s pilkou, pilníkem a kleštěma a máte rozpejkadlo i s regulací jedna báseň… :)
Lokutus #54
#37 Davide Grudle, Bez toho rámečku je to hezčí. IMHOHOHO
zirafka #55
Co se tyka toho zapominani, tak pro me je kriticke cekani na semaforu. Je to necela minuta, ale da se behem te doby stihnout spousta zajimavych veci – napriklad najist se, precist smsku, vycistit nehty, zkontrolovat diar. Akorat vzdycky zapomenu na co cekam a musi me na to upozornit ridici za mnou a delaji to docela nevybirave.
Ale jinak to zapominani je asi globalni vec a myslim, ze dost veci se tomu uz prizpusobilo. Treba takovy blinkr. Prijedete na krizovatku, date blinkr a kdyz nahodou zapomenete, kam ze to vlastne jedete, staci podivat se kam blikate a vite. Nebo treba ty mobilni telefony. Ukazuji komu zrovna telefonujete. To je taky prakticke. Kdyz behem hovoru zapomenete s kym vlastne mluvite, staci se podivat na displej. A spousta dalsich veci. Akorat si ted na nic nevzpominam.
BTW Davide, uvedomujes si, ze verejne prozrazeni kvalit Tveho zapekace muze byt pote, co kava zklamala, dalsim duvodem k zastavce na 186tem kilometru pri ceste z Prahy? (-;
wayfarer #56
Včera mě polila hrůza ze zapomětlivosti – zaponěl jsem na počítač…povedlo se mi ve vlaku v 17:33 ponechat batoh s dvd-rw mechanikami. Vzpomněl jsem si na něj když jsem zjistil že prostě nemohu vložit CD nikam jinam než do prázdných otvorů v bedně – to bylo 21:30. Kupodivu byla celá sestava batoh-dvdrw-dvdrw-dsub kabel nalezena ne 22:15 o tři zastávky dále, na konečné onoho vlaku 17:33 hlavně díky tomu, že výpravčí v našem městečku byl velice ochotný a zneužil pro zjištění této informace služební telefon.
Roi #57
#43 jakube, Zapomněl? Zapomněl na co?
Roman #58
#55 zirafko, „… Davide, uvedomujes si, ze verejne prozrazeni kvalit Tveho zapekace muze byt pote, co kava zklamala, dalsim duvodem k zastavce na 186tem kilometru pri ceste z Prahy? (-;“
Jeeeeeeeeeeeeeeej bloggerský bulvár! 😉
Lokutus #59
#53 Arthure Dente, Hezký.
Nový rozpékač se signalizací a automatickým vypínáním stojí podle mě do tisícovky.
Díky bohu pro mě. Jsem spotřební typ. 🙂
zirafka #60
#58 Romane, A sakra! To bude doma pruser. (-;
Arthur Dent #61
#59 Lokutusi, Ale no jistě. Jenže: Máš rozpékač. Funguje ti osm let k plné spokojenosti, bez poruch a trablů. Jakýkoli „nový se signalizací do tisícovky“ se do dvou, tří let odporoučel do pekel. Tak proč bys do svého oldschool rozpékače neinvestoval tři hodiny práce a padesát korun na materiálu, když tím jeho užitnou hodnotu zdvihneš asi tak stokrát v porovnání s jakýmkoli „novým se signalizací do tisícovky“? Tím chci říct, že hranice mezi „koupím to“ a „udělám to sám“ je velmi, velmi individuální a třeba v tomto případě se vsadím, že pro člověka, který se nezabývá elektronikou, je výhodnější „koupit“. Jenže já se tou elektronikou zabývám A NAVÍC jsem nenašel jiný vhodný typ. To buď peče málo nebo se do něj nevejde tak vysoká potravina nebo se do něj vejde potravin míň nebo zase něco jinýho, každopádně po dvou letech vždy přestaly topit. Tomuhle chyběla k dokonalosti jen jedna věc, a tu jsem dodělal… Jsem v tomhle nejen spotřební, ale i pragmatickej :)
Jó, samosebou, když budu třeba potřebovat položit izolační fólii na terasu, tak se s tím **** nebudu, ale pozvu si na to člověka, co mi to udělá… teda… vlastně… po zkušenostech si to snad radši udělám sám a natavím si tam igelit zapalovačem zippo. :)
Lokutus #62
#61 Arthure Dente, Jsem ten typ, co se nezabývá elektronikou a proto jsem rád, že to stojí do tisícovky. Já bych do toho musel investovat několik dní a kdoví jestli by se podařilo. Takže si to raději koupím.
Na druhou stranu, stavební úpravy v bytě si zase raději udělám sám, než na to tahat firmu. (Taky zkušenosti)
Ale co mě mrzí, že se nedá koupit něco takového
To by se mi tuze líbilo. A sám to nesplácám ani za sto let.
Nechtěl bys to vyrábět zakázkově? Byl bych první zákazník. 🙂
Arthur Dent #63
#62 Lokutusi, Verze s „Táhni, nejsou doma“ je již na pultech… V současné době se snažím převést ji do webové aplikace a vrhnout ji na předvánoční trh… Samosebou to bude WEB2.0 / Ajax / komunitowáre…
Lokutus #64
#63 Arthure Dente, Komunitní zvonek? Kristepane! Ještěže se toho nedožil táta.
jakub #65
#57 Roi, To jsem právě zapomněl ☹.
Josef Průša #66
Oprava: Jednou jsi dole, jednou ještě níž!
Tento článek byl uzavřen. Už není možné k němu přidávat komentáře.