Čelím nevěřícím pohledům: „Ty si čteš? Ty čteš knížku?“ Ano, pustil jsem se po deseti letech do čtení. Vybral jsem si „lovci hlav jo nesbø“, protože to nebylo tlusté a má to veselý název.
Nicméně přítelkyně na nečekané životní zvraty reaguje nevěřícně: „Čteš? Potkal jsi někoho, na koho se snažíš zapůsobit?“ Vzpomněl jsem si, jak jsem loni snědl mrkev a následovalo: „Ty někoho máš!“
Kdyby si přítelkyně Lovce hlav přečetla taky, věděla by, že účinnější než „Ty někoho máš“ je devítistupňový výslech, kdy v první fázi znejistíme oběť razantním: „Všechno vím,“ abychom jí následně podpořili morálně: „Ale chápu tě, podle těch fotek, co má na fíbku, bych do ní šla taky.“ Což jsme teprve u druhého stupně a já už jsem tak zmaten, že byť nevěda, o kom je řeč, odkýval bych vše, pln zvědavosti, jak se to vyvrbí.
PS.: knížku jsem dočetl, je na úrovní šestákového braku, zkusím ještě Šifru mistra Leonarda, a pokud ani tohle nebude zásah, dám opět obci beletrijské pár let sbohem a šáteček.
