Delikátní Vlček

Rudolfínská galerie, deset stolů, dvanáct hlavních židlí, kolem asi stovka hostů. Ano, řeč je o slavnostním obědě předních českých politruků s „idolem“ amerických pacifistů G. W. Bushem.

Hosté, kteří měli tu čest zaskočit na oběd s prezidentem USA, byli převážně z řad zastánců americké politiky a umístění radaru v Brdech. Těžko byste v místnosti hledali jediného komunistu. Protiamerická hesla a nesouhlas s politikou USA ponechali doma také sociální demokraté, kteří oběd pojali především jako oběd s prezidentem spojenecké země.

Také Lubomír Zaorálek dal přednost prezidentu Bushovi a konzumaci nejlahodnějších a nejdelikátnějších pokrmů před lovem popularity mezi protestujícími proti všemu americkému, hlavně proti radaru. Však si to vynahradí jindy. Do doby, než se veřejné mínění obrátí ve prospěch radaru, to stihne ještě několikrát.

Zprvu to vypadalo, že se na setkání s panem Bushem opravdu všichni velmi těší, a to bez rozdílu politické příslušnosti. Nalezli bychom však jednu opravdu bolestnou výjimku. Do poslední chvíle žil v nejistotě předseda poslanecké sněmovny Vlček.

Ten, jako jeden ze čtyř nejvýše postavených ústavních činitelů v zemi, byl automaticky na zasedacím pořádku u hlavního stolu mezi dvanácti vyvolenými. Samozřejmě zde seděli pan Bush s paní Laurou, pan Klaus s manželkou Lívií, Mirek Topolánek s Přemyslem Sobotkou (slíbil Topolánkovi garde, takže nemohl vzít manželku), dále český velvyslanec ve Washingtonu Kolář s ženou Jaroslavou a americký velvyslanec Graber s manželkou. Zbývají dvě poslední místa. Jedno pro americkou ministryni zahraničí Condie Rice, která ovšem do Čech nedorazila a nahradil ji její náměstek pan Negroponte. A poslední pro nejistého Vlčka.

Proč nejistého? Jeho problém tkvěl v absolutní jazykové nevybavenosti. Zatímco všichni ostatní u stolu rozuměli naprosto všemu, co se šustlo, ba dokonce možná sem tam i něco laškovně pronesli, pan předseda mlčky polykal sousta s úsměvem, který dnes už najdete ve standardním ceníku každé okresní kliniky plastické chirurgie. Samozřejmě, podle předpisu musí být u stolu tlumočník, jelikož to vyžaduje protokol, jenže, kam jej posadit a také… Představte si, že pokaždé, když prezident Bush pochválí například skvělý „delicious“ předkrm, tak jediný Vlček řeší dilema: zeptat se či nezeptat, cože to vlastně Bush říkal?

Úplně vidím, jak trio Klaus – Topolánek – Sobotka řeknou, Vlčkovi naschvál, každou kravinu tak důležitě, aby Vlček neustále kroutil hlavou směrem k tlumočníkovi. Vzhledem k celkem jasně pravému postavení našeho prezidenta, který navíc nedostatek vzdělání u politiků zásadně netoleruje, bych se nedivil, kdyby shodou okolností a čirou náhodou bylo místo pro oficiálního tlumočníka přesně na druhé straně stolu, než kde seděl Vlček.

Uvědomíme-li si politickou angažovanost jednotlivých účastníků české delegace u inkriminovaného stolu, zjistíme, že zde byl právě jeden jediný zástupce levice – předseda sněmovny Vlček. Ten se bohužel přišel pouze najíst. Jako jediný totiž nerozuměl absolutně ničemu. Možná se jej novináři mohli předem zeptat, jak se na oběd cítí, třeba by citoval svého někdejšího stranického kolegu Kužvarta: „Ajem very optimistik.“