Dítě opravuje počítače a já vzpomínám na mládí

Na DVTV je rozhovor s malým špuntem, který na něj sám bez doprovodu přijel z Jeseníku, a vydělává si tím, že servisuje počítáče.

A pod ním překvapivé množství pozitivních komentářů, opravdu jen minimum slušných lidí vyjádřilo obavy, zda platí daně, a hlavně o jeho dětství, proč raději neběhá za mičudou??

Mě ten rozhovor poskytl nečekané uvědomění, a to když mi hlavou proběhlo, s jakým pocitem bych asi svěřoval takovému mláděti do rukou svůj stroj, a došlo mi, že jsem měl přesně o dva roky víc než on, když mě otec brával do firem, abych jim skládal a instaloval nové počítače. Ti lidé z toho museli být v šoku. Koupí si PC za cenu dvou Škodovek a Grudl přivede děcko, aby se v něm hrabalo?

Doba byla holt jiná, dnes díky pořadům jako MasterChef Junior máme na děti vyšší nároky, třeba když osmiletá holčička připraví k nedělnímu obědu grilovaná kuřecí prsíčka s parmskou šunkou, šalvějí a italským rizotem, a zjistíme, že maso nejde úplně od kosti, tak za takový kulinářský výkon rozhodně nechválíme, že. Přísnost, ale spravedlnost.

Přes počítače jsem v dětství přičichl ke spoustě oborů, poznal řadu lidí, z nichž někteří se pak stali i dlouholetí kamarádi. A taky jsem nemusel z rodičů tahat kapesné. Peněz bylo vždycky tak ňák dost, furt mi někdo za něco platil, přičemž alkohol, drogy a děvky jsem neznal, takže by mě zajímalo, za co jsem utrácel? Zkusím se zeptat toho kluka z Jeseníku.