Došlo k vraždě

V prvním patře jednom paneláku v Ďáblicích.

Náš tým vyšetřovatelů společně se soudním lékařem přichází na místo činu. Točil se zrovna záběr, kdy stoupáme po schodech do prvního patra a vcházíme do bytu, kde k vraždě došlo.

(Mám za sebou jeden natáčecí den a zásobu historek zhruba na rok, takže vás jimi budu postupně zásobovati.)

Seřadili jsme se na schodech podle instrukcí policejní poradkyně, první lékař, hned za ním šéf vyšetřovatelů Matesola a pak ostatní. Těsně před klapkou zasáhla sympatická slečna skriptka: „Tahle to nejde, otočte pořadí! První musí jít Davídek. Víte,“ začala vysvětlovat, „ve filmu platí trošku jiná pravidla. Ano, v reálu by šel první lékař se šéfem, ale jelikož v záběru bude vidět vlastně jen ten první, je nutné, aby to byl pohledný člověk. Ve filmech jsou vždy v popředí ti hezcí, s výjimkou záběrů z válečné fronty, kde se naopak statečně drží až vzadu, za černochy, bojujícími v rámci operace Lidský štít. Navíc, David v předchozím záběru vstupoval na schodiště jako první,“ dodala pro úplnost.

Posunul jsem se tedy do čela a protože mi bylo jasné, že tohle se dotklo ega ostatních kolegů herců, potlačil jsem úsměv na tváři a vítězný tanec zkrátil na polovinu.

Konečně se ozvalo AKCE a náš tým vyrazil. S vážnou tváří moudrého policisty a snahou nečumět moc do kamery jsem vystoupal schody, s velkou elegancí minul byt, kde už asi hodinu nervózně čekala mrtvola, a rovnou zamířil do patra druhého, kde jsem jemně rozrazil kordon čumilů a štábu a chystal se na patro třetí. Za mnou se neustále držel i zbytek policejního týmu se šéfem a lékařem. Režisér, pomocný režisér, zvukař i kameraman překvapením jen zírali a nikdo nedokázal zakřičet STOP. A to měl ten panelák deset pater!

---

p.s. „A Českého lva za nejlepší výstup roku získává…“