Včera jsem zažil jeden z určujících zážitků. Na Letní filmová škola Uherské Hradiště jsem se potkal se Sašou Gedeonem, jehož jméno dnes už asi mnohým nic neříká, ale jde o režiséra označovaného za největší talent nastupující generace, toho, co napsal a natočil Návrat idiota, udělal z neznámé Vilhelmové a Lišky hvězdy a … od té doby nic. 21 let nic.
Bavili jsme se a popíjeli, každou chvíli kolem někdo prošel a zeptal se Saši, kdy natočí další film. Vlastně by mě to taky zajímalo, ale přišlo mi dementní se na to ptát, ale ostatní se vůbec neinženýrovali, rovnou mu třeba oznámili, že jim dluží už rovných deset filmů, počítáno kadencí Hřebejka, a některým dlužil i víc.
Říkal jsem si, že je to skvělý námět na tragikomedii, film o člověku, kterého se celý život ptají, kdy něco udělá, až ho tím zničí. Vlastně jsme to téma začali probírat, padl i název Návrat Saši, pak se do toho přimotalo téma, že by jej mohli vystavovat v ZOO, aby se lidé chodili dívat na toho, co netočí, dumali jsme nad nápisem na kleci, navrhl jsem, že by tam mohlo stát Gepardeón, což se Sašovi tak líbilo, že se rozhodl podle toho pojmenovat celý film, přislíbil mi tantiemy a rozvinul, že se to bude psát Ge Pardeón a on by se celý film omlouval, že netočí.
Proč to ale celé píšu. Nemyslím si, že ten film vznikne. Jen mě zaskočilo, jak neskutečnou setrvačnost mají otázky na další film. Totiž – spousta přátel, které jsem potkal na LFŠ, mi položila otázku, kdy natočíme další díl podcastu…
Tohle neskončí ani po 21 letech! Není cesty zpět, prostě musíme po prázdninách pokračovat s druhou sérií Na vlnách EKG. Ano, dojde k drobné změně, že už mi nebude parťačkou Veronika Dubská, bude to jiná Veronika, ale podcast bude.
