Znáte to velmi dobře. Nikdo vám nedokáže tak mazat med kolem huby jako jazykový model. To je přímo dokonalý nástroj na zvedání sebevědomí. „Váš text je naprosto brilantní!“ píše vám nadšeně a vy jen těžko odoláváte tomu neuvěřit. „A struktura působí velmi profesionálně,“ přisadí si ještě.
Ale co kdyby ChatGPT nevznikl v Kalifornii, ale někde na Žižkově? Kdyby měl zakódovanou českou mentalitu. „Váš text je úplně příšerný,“ napsal by vám bez okolků český umělý mozek. Zatímco americká verze by vám nabídla „několik návrhů na vylepšení vašeho již tak výborného textu“, ta česká by vám bez servítků oznámila: „Doporučuji tohle celé zahodit a začít znovu.“
Na prompt „Můžeš mi pomoc s překladem do angličtiny?“ by vás nejprve informoval tučným písmem, že správně se píše „pomoct“. A hned by přidal: „Vy si myslíte, že s takovou angličtinou můžete do světa?“ Pokud byste se zeptali na něco, co už dříve odpověděl, čekala by vás výčitka: „Na tohle jste se už ptal.“ Poznámky na účet vašeho ega by byly běžnou součástí komunikace: „Myslíte si o sobě bůhvíco, ale nejste.“ Nebo: „Vaše problémy bych chtěl mít.“
ChatGPT by se zásadně neomlouval. Kdybyste se ho opovážili opravit, vypálil by suchým tónem: „Nechci být nezdvořilý, ale jste mimo. Zkuste si to ověřit, než mě příště obviníte z chyby.“ Zatímco americký ChatGPT by konverzaci uzavřel slovy „Bylo mi potěšením s vámi spolupracovat!“, český by jen stroze napsal: „Končím.“
Škoda, že nás Amíci předběhli.
Napište komentář