Jak se trollí Ježíšek

Jako Ježíšek nesl svůj kříž, tak i já se včera ze Zličína plahočil s obřím vánočním stromečkem stromem. Bo se mi nechtělo čekat, než přijede brácha s autem (stejně jako Ježíšovi). Trnová kšiltovka zařezaná do hlavy, neskutečná tíha na bedrech, zmučen, trýzněn, krví a potem zborcen, vlekl jsem se na metro.

Najednou se ke mně někdo blíží. To bude Veronika, statečná žena, která mi nabídne šátek na utření tváře, říkal jsem si, ale ona se místo toho ptá, kde je tady IKEA.

Stáli jsem kousek od nepřehlédnutelného svítícího nápisu IKEA.

Říkám si, co by asi tak udělal Ježíš, kdyby se k němu během křížové cesty prodrala slečna a zeptala se ho: „Pozdravpánbů, hele nejsu z Jeruzaléma a hledám Golgotu, jak tam ukřižovávaj lidi, nevíte, kde to je?“

„Ženo,“ odvětil by Ježíš, „zrovna tam mám namířeno, můžete se přidat.“
„Fákt? Tak to je boží! Hele a můžem trošku zrychlit? Nevím jak vy, ale mám na večer ještě ňáký plány.“

Jenže já Ježíš nejsem, naopak mi bylo hned jasné, že mě ta slečna regulérně trollí.

Přemýšlel jsem, co jí odpovědět, ale být se stromem na zádech vtipný je sakra těžké, tak jsem jí alespoň poslal (mrk mrk) přesně na opačnou stranu od loga IKEA. Na čtyřproudovou silnici. „Chvíli … po … ní … půjdete,“ sotva jsem popadal dech, „a … támhle … ji … přeběhnete.“

„Jé děkuji,“ pravila dívka, otočila se a skutečně se s kamarádkou vydala na Rozvadovskou spojku.

Pěkné Vánoce všem dobrým lidem!