Poprvé v životě na Vánoce v Praze. Těšil jsem se, že vyrazím na „Půlnoční“, naposledy jsem takhle byl ještě v břeclavském klubu Trip, kde vánoční atmosféru navozovaly misky s cukrovím na baru, pamatuji si, jak mi přítelkyně majitele podniku říkala „Davide, opatrně s tím cukrovím,“ a já vůbec nepochopil, jak to myslí, pak se kamarádka uprostřed věty skácela jako skládací žebřík, stále mi to nedocházelo a snědl jsem ještě dva rohlíčky a následně prožil dvoudenní barevný trip, slyšel k sobě promlouvati mnoho hlasů a navštívil různé dimenze.
Tudíž jsem se těšil na první pražskou půlnoční, ale než jsem vyrazil, koukám, jen 17 % baterky, no pustím si díl seriálu a počkám, než se mi nabije alespoň do půlky, a … zív … a … najednou je jedenáct dopoledne, ležím v obýváku a říkám si: fíha, na Prahu dobrý!
