Těžko říct, kolik bylo hodin. Ulice byla ponořená do tmy a téměř liduprázdná. Stál na rohu, opíral se o zeď a sotva popadal dech. Chvíli sledoval své třesoucí se dlaně, náhle otočil hlavu a nenápadně nahlížel za roh. Hledal svého pronásledovatele? Za chvíli se opět opřel, znovu si prohlížel dlaně, a jasně jsem slyšel, jak vyděšeným hlasem říká: „pane bože, co když se to děje doopravdy? Co když se to děje doopravdy?“ Přeběhl ulici a zmizel ve tmě.
testováno na lidech
Na navigaci | Klávesové zkratky
