Musím poděkovat Martinovi Pomothy, že mě včera vytáhl na Koncert filmové hudby do Rudolfina. Jsem si říkal, že poslouchat filmovou hudbu bez filmu bude jako když jde slepý do kina, a netušil, na co se vlastně budu 2 hodiny dívat, když tu nastoupil Pražský Filmový Orchestr s nádhernou blonďatou cellistkou a bylo jasne.
Koncert byl naprosto boží!
Nejprve romantická hudba z filmu Titanic. Mohutný nástup orchestru a sboru. Éterická cellistka pevně nohama svírala svůj nástroj a udržovala oční kontakt s partiturou. Poté depresivní Aliens, to bylo jako koukat kuchařům pod ruce, jak se rodí všechny ty strašidelné šumy (na housle) a děsivé zvuky (též na housle).
Došlo i přídavky, třeba Ну, погоди! tady to máte v celé kráse (cellistka je taková ta žlutá tečka v sektoru E6) a potlesk trval tak dlouho, že ještě teď mi brní dlaně.
