Když politický rozhovor v DVTV končí slzami

V Praze nevolím, ale každé 4 roky se jak malé dítě těším na rozhovory se zástupci malých kandidujících stran v DVTV. Zaručená zábava. Freak show pro otrlého diváka.

Už první věta moderátora „Nenašel jsem na webu váš program“ je tak zákeřná, že kandidáti začnou koktat a roztřese se jim hlas. Pojďme si dát nějaké ukázky…

Začínáme s variantou „když program na webu není, protože to někdo jiný posral“. Internet je svinstvo, mění se pod rukama, jak v tomhle chcete kandidovat???

Když program na webu není, protože webovky v dnešní době už nemaj dosah, takže ho dáváš na fejs, kde tě sleduje 12 lidi:

Když program na webu je (což je mnohem horší varianta!) a moderátor se tě zákeřně zeptá na první bod programu a nelidsky tě tím poníží před celým národem: (Video je se zvukem, byť se to tak nemusí jevit)

Opět varianta „program na webu je“ a zákeřně se tě zeptají na další jeho bod. Víš, že rozhovor má omezenou délku, tak zkoušíš zdržovat, ale dochází ti, že 10 minut pít vodu a listovat papíry nezvládneš. V kapsách hledáš něco, s čím by se dalo spáchat harakiri.

Někdy dokonce dojde i na druhý či třetí bod z programu. Nebo slogan z webu. Ufff, tyhle rozhovory bývají tak kruté, že si je musím dávat s přestávkama. Přitom přemýšlím, jak asi vypadá odchod ze studia. Zavolá manželce?

• No jak to šlo?
• Ani se neptej, oni mě tam úplně věšeli.
• Ach jo, s tebou zas nebude řeč.
• Můžeš pro mě přijet? Stala se mi taková nehoda…
• Jaká nehoda? Jako … ty ses … ? Panebože.
• Prosimtě přijeď, stojím na Pernerově.
• Tak tam počkej. Hlavně že sis kvůli tomu kupoval novej oblek.

Naštěstí na voliče to nemá vliv a své hlasy dostanou.