Včera Lenička poprvé zavítala do Blue Lightu, I po četných ujištěních, že to bude horší, než si umí představit, se to nakonec ukázalo horší, než si umí představit. Za vrchol večera lze považovati chvíli, kdy volala záchranku muži, který se několikrát ve velké rychlosti pokusil lebkou prorazit náš stůl. Způsobil i drobné faux pas, jelikož než jsem stihl oba představiti: „To je Lenička a tady, ve tvém minerální vodě, leží pan ředitel Fejk,“ muž se zřítil do jiného stolu.
Následně po přesunu do plzeňského Nonstopu mi praví Alena:
„Vykládám ti tady klíčovou historku ze svého života ty jsi během toho
dvakrát usnul.“
„Ano“, připouštím, „dvakráte jsem usnul a nepopírám, že v těchto
okamžicích má pozornost nemálo polevila, nicméně ty, kterou čeká
přednášení ve městě Olomouci, si jistě vděčná i za tento feedback a
nyní víš, jak vylepšit své prezentační dovednosti.“ Ája za stálého
pokyvování odkráčela vstříc domovu.
