Je to sotva pár dní, co jsem zahájil filmařskou kariéru (můžete mě znát z filmů jako „Nákup ředkviček v Bille“, „Po schodoch“ nebo „Jdu po ulici a kolem jdou kolemjdoucí“) a už je tu první spolupráce na větší produkci. Dobře jako!
Mluvím o koncertu Leoše Mareše v O₂ Aréně. O tom jediném a posledním.
Cílem bylo zachytit úplně všechny hudebně nadprůměrné momenty koncertu, tedy konkrétně vystoupení Heleny Zeťové a strhující sólo Igor Ochepovsky.
Uměleckým záměrem bylo scénu natočit jakoby dronem létajícím v těsné blízkosti obou umělců, ale ti to odmítli, protože prý vyložně nesnáší, když během vystoupení kolem nich krouží něco, co jim může vrtulkami rozšlehat obličej.
Schůdnější se zdála být cesta, že bych kameru vedl sám a snažil se jim neplést pod nohy a měl na sobě neviditelný kostým vyvinutý americkou armádou k maskování letadel Stealth, abych nebyl vidět pro diváky koncertu.
Problémem se ukázalo, že neviditelné kostýmy neexistují. Nikde jsem je v armádním skladu neviděl.
„Dobře, tak to natočíme na zeleném plátně, pak natočíme plnou O₂ Arénu a nakonec to doklíčujem. Jenže taková věc se nezvládne za jeden večer,“ říkám a dívám se na Leoše. „To bys musel mít ty koncerty tři.“
„Tři? Davide jsi blázen?“
„Tři Leoši.“
„Ok, tak udělám koncerty tři.“
Enjoy the video.
