„Můj šéf běžel maraton a zkolaboval. Normálně nikdo z ostatních mu nepomohl. A když se po dvou týdnech probral v nemocnici, tak zjistil, že mu amputovali palec, protože mu ho ostatní běžci ušlapali.“
„To kolega z práce když na maratonu zkolaboval, tak se probral z kómatu až po třech měsících. A měl zašitou hlavu.“
„Teď jsem zrovna četl, že v Londýně během maratonu zemřeli dva lidé.“
Přátelé mě před zítřejším maratonem začali povzbuzovat historkami. Je to skoro tak přísné, jako bývalá s jejím „jsi trapnej, běhá to kde kdo a neotravuje s tím na sociálních sítích.“ Nemáte taky nějakou historku plýs? 🤗
