Medvídek z Bogoty: Vánoční tajemství hudebního hitu

Vánoce 1998.

Trávil jsem tehdy hodně času v reklamce ARIN, kde jsem měl počítač s vypalovačkou a zásoboval celou Břeclav hudebními nosiči. Za dvěstě. Petr Horníček, tehdy zaměstnanec Městského úřadu, k nim celou pracovní dobu tiskl za erár obaly a potisky, takže CD naší produkce mívaly lepší barvy než originály. A za kvalitu se platilo.

A když jsem nepálil, tak jsem sázel noviny Břeclavsko. Společně s Markem Zvařičem. Přitom jsme po kalíšku popíjeli Jameson a šíleně si ujížděli na novince od Lucie: na Medvídkovi 🧸

Vlastně jsme si na té písničce ujížděli tak, že si pamatuju, jak jsme jednou dorazili pozdě v noci do Tripu, strčili do jukeboxu CD s Medvídkem na full repeat, a když to hrálo asi potřetí, Lubor majitel se nasral a to CD vyhodil. Jenže netušil, že mám po kapsách ještě několik dalších kopií a že zbavit se Medvídka nebude zdaleka tak jednoduché. Holt byl jsem palič.

Jednou se Marek Zvařič odněkud vrátil, asi z Brna, protože byl děsně nabrýfovaný. Říká mi: „Koki, to vůbec není jaksi myslíme. Ten Medvídek.“ „Jako jak není?“ „Poslouchej…“, pustil Medvídka a začal vysvětlovat, „🎶 Medvídek z Bogoty už letí, rozumíš, z Bogoty, hlavní mesto Kolubie.“ „No, a?“ „🎵 Před smečkou římskejch psů a jejich úřadů, jako celníci, chápeš.“ „Jací celníci?“ „🎵 z medvídka padá sníh, rozumíš, SNÍH, no a ti římští psi ho sjíždějí na saních…“ a prstem sahá na nos.

Začalo mi to velmi pomalu docházet…

„🎵 o vánocích,“ zasmál se, „to je tam jen tak 🙂“

Připadalo mi to úplně fantastické. „Myslíš, že o tom Lucie ví?“

„Nevím, ty koki. Ale asi jo.“

Tehdy jsem zažil ten zmocňující se pocit vědění něčeho víc než všichni ostatní. Dnes v době fakenews běžná věc. Bylo to úžasné. Když to někde pustili, my co věděli jsme spiklenecky na sebe pomrkávali.

Pak Renč natočil videoklip a bylo všechno jasné všem, takže nuda. Ale to už jsme beztak frčeli na jiné písničce. Z videoklipu tak zůstal jen pohled na mlaďulinkou Terezku Rambíčko v dětském sboru.