V okolí se v poslední době pár děvčat stalo maminkami a je jasné, že mateřství člověku převrátí život, vždycky, když jim dávám na dva roky „mute“, dělám to velmi nerad, jenže určité věci v životě maminek prostě nechápu, třeba zrovna včera jedna psala, že kamsi s malou nedorazí, protože (cituji) „měly jsme kašlík a navíc jsme se pokakaly.“
Jako u toho ročního děcka to chápu. Sice náš pes se už v roce nepokakával, ale ok, holt někdo nemá tak chytré dítě jako my psa, co s tím nadělá, že. Ale proč se posírá i ta matka je mi záhadou. Rozhodně to není roztomilé, ale zejména nejde tomu dítěti dobrým příkladem. Když po Falkovi zůstala loužička, tak jsme mu v tom vymáchali čumák a on velmi brzy věděl, že tohle dělat nesmí. Kdybych se naopak k němu přidal, těžko dosáhneme výchovných výsledků.
