Potřeboval bych radu od někoho dospělého, kdo má už ty, no děti.
Nakupování v obchodech vcelku zvládám, ale občas, spíše výjimečně, se to trošku zvrtne a koupím si asi metrák sladkostí. Pak to skládám z vozíku, zaplním celý pás, fronta za mnou na to kouká, odborníci na zdravou výživu omdlévají a když to paní prodavačka pípá, mám neodbytný pocit k tomu něco dodat a pronášívám třeba: „nojo, děcka“, nebo i v různých obměnách: „děcka se budou mít“ a zvládám u toho potlačit ďábelský úsměv ve stylu HOUBY DĚCKA, JÁÁÁÁ SI TO VŠECHNO SEŽERU, naopak nasadím pohled který říká „víte, já třeba ani sladké nejím,“ kterýžto jsem do svého hereckého repertoárku odkoukal od Leňásek, která skutečně sladké nejí, takže kdyby měla nějaká herecká duše zájem, třeba Marie, můžu jí to naučit a navrch ještě přidám etýdu „debil co není schopný u pokladny rozlepit igelitovou taškou a 10 minut blokuje frontu netrpělivých lidí,“ kterou trénuji ob den už od útlého dětství, ale zpátky k tomu sladkému, uvědomil jsem si něco zneklidňujícího, a to jestli se právě těma explicitníma hláškami o dětech neprozrazuji, jestli takové věci skuteční rodiče vůbec dělají, a proto se ptám: „Dělají?“
