Zašli byste si s podezřením na žlučníkové kameny za Petrem Rychlým?
Pokud ne, protože dokážete rozlišit rozdíl mezi hercem a jeho rolí v Ordinaci v růžové zahradě, gratuluji. Patříte mezi důvtipnější část národa (nebo víte, že Čestmír Mázl je gynekolog). Jak právě ukázalo finále Zrádců, existuje dost lidí, kteří tento jemný rozdíl nedokáží pochopit.
Vítězka Nicole totiž použila ve hře, jejíž podstatou je lhaní a manipulace, falešnou přísahu. A část národa se z toho složila. Představte si to – v show, kde je úkolem zrádců přesvědčivě lhát, někdo přesvědčivě lhal! To je asi jako byste se rozčilovali, že Petr Rychlý ve skutečnosti nemá lékařský diplom.
Napadlo by vás, kdybyste potkali herce Tima Rotha, mu nadávat, že ve filmu Reservoir Dogs falešně přísahal na život své matky? „Time, ty svině, to bylo za hranou! To je HUMUS!" Nebo jste schopni rozlišit mezi starou paní Timovou a fiktivní matkou fiktivní postavy, kterou jen hrál? Tak proč stejnou logiku nedokážete aplikovat na Nicole, která také hrála roli?
Pokud nedokážete pochopit rozdíl mezi člověkem a jeho rolí v televizní show, možná byste měli přestat sledovat televizi úplně. A hlavně nikdy nezkoušejte hrát LARPy, skončilo by to trapně: „Proč bych měl předstírat, že jsem zlý čaroděj? Já přece nejsem zlý! Ani čaroděj!“
A co je na tom všem nejhorší: Že tenhle jednoduchý koncept hraní rolí nepochopilo ani 90 % účastníků Zrádců samotných. Někteří začali vnímat soutěž jako souboj dobra se zlem. Názvy „Věrní“ a „Zrádci“ jsou pouhým dramaturgickým prvkem pro větší atraktivitu pořadu – stejně dobře by se týmy mohly jmenovat Tygři a Vlci. Nebo Sluníčkáři a Hvězdičkáři. Každá role má jasně daná pravidla a žádná není morálně lepší či horší než ta druhá. Každopádně je fascinující, jak snadno dokážeme přijmout přidělenou roli za vlastní a začít skrze ni vnímat celý svět. Popisuje to Milgramův nebo později Standforský experiment.
Mám radost, že Zrádce vyhrála Nicole, byla prostě nejlepší! ♥️
Napište komentář