Z něčeho, co má člověka bavit, se stala otročina.
(Hele, ono by to tak mohlo vypadat, ale tohle není naříkání, jen konstatování léta známých faktů:)
Nette Framework je i po deseti letech projekt, který vymýšlím sám, programuji sám, píšu mu sám dokumentaci, píšu všechny články, co kdy o něm vyšly, sám spravuji a platím web. (Přeháním, vývoj DB vrstvy převzal Honza Škrášek, pár lidí se podílelo na překladu dokumentace a tvorbě quick startu a hodně jich dělá podporu na fóru.)
Zpětná vazba je především žádná (ze žádné z firem používajících Nette nevím o ničem, co vylepšit) nebo negativní (občas z těch firem prosákne, že je všechno špatně.)
Investuji do toho neuvěřitelné množství času. A pochopitelně to negeneruje žádný příjem, jde o open source. Nestěžuji si, je skvělé mít takový koníček.
Vím, že Nette je projekt kvalitativně srovnatelný se světovou špičkou.
Dnes jsem vydal Nette Framework 2.0.14, který uzavírá starou větev, a úplně novou verzi 2.1.0, se kterou jsem velmi spokojen. A mám spoustu nápadů na nové věci.
Jenže jsem z toho začal mít regulérní deprese. Analyzuji důvody. Asi neustálá nutnost čelit negativitě, nutnost brát ohledy na uživatele, kteří pro framework nehnou ani prstem, to všechno mě vnitřně ničilo a dostalo do velmi divného rozpoložení, ze kterého bych rád unikl. No a jelikož jsem dnes vydal ty nové verze, které uzavírají dlouho etapu, napadlo mě vydat se taky dál 🙂
