Na Twitteru probíhá hon na čarodějnice, obětí je jedna menší programátorská konference, protože její pořadatelé nezajistili:
- diverzitu řečníků (tedy že tam mluví samí bílí otroká…ehm…muži)
- na webu konference chybí anti-harassment policy
Jak píše jeden z honičů, „conference organisers must first actively want diversity, that's step #0“ a ostatní přitakávají a uvádějí příklady amerických konferencí (ignorujíc, že USA má 30× více lidí než my) či mezinárodních konferencí (Mezinárodsko má 676× více lidí než my) kde s diverzitou problémy nemají, což je důkaz naší zaprděnosti.
Mužskou majoritu na programátorských konferencích prý pomůže snížit i anti-harassment policy… No umístit na web prohlášení, že na této konferenci nedochází k sexuálnímu obtěžování, znamená střelit se do vlastní nohy, neboť promováním něčeho samozřejmého teprve pochybnosti vzbudíte. Jak další člověk poznamenal, je to jako kdyby ZŠ měla na webu, že u nich neprzní děti.
Do toho se ozývají ženy, že na českých konferencích k žádnému sexuálnímu obtěžování nedochází, jedna návštěvnice píše „I was in Devel audience before, never felt offended or bad in any way. So what is this about? ;) Feminism?“ a odpovědí jí je, že tomu nerozumí, že „Just because you haven't experienced harassment doesn't mean it doesn't exist.“ (Což je mimochodem hláška z Dědictví aneb Kurvahošigutntág).
Nemá šanci ani další žena zpochybňující násilnou diverzitu slovy „speaking on conferences should be based on skill, I just don't know many women who in cz IT accomplished what devel speakers did“ oponuje jí muž, který ví mnohem lépe než ona, jak ženy vnímají IT konference, tedy jako nepřátelské prostředí.
Na obou stranách barikády jsou lidé, které mám RÁD a vážím si jich. A nechci případný problém bagatelizovat. Tři věci ale nedávám:
- když se obviňuje nevinný za to, že svět není takový, jako si ho jiný představuje
- když salonní mudrlanti někoho i přes jeho nesouhlas přesvědčují, že je oběť
- když se jako vzor dává americká totálně pokrytecká „rovnoprávnost“
Pokud chceme ženy na programátorských konferencích (nebo muže na farmaceutických konferencích, ať tam nesedí Jirka Knesl vždycky sám), je třeba změnit zažité představy, že jde o ryze mužské/ženské obory, ve kterých jsme od malička vychovávání. To nejde udělat násilnými kvótami na počty speakerů.
Pokud se některé ženy cítí na mužských konferencích nepohodlně, je to pochopitelné, stejně jako jiní muži nedávají ženské akce, nebo stejně jako je pro introverty vysilující být na konferencích zcela nezávisle na zastoupení pohlaví.
A važme si toho, že nejsme na tom tak zle, abychom museli na konferencích řešit anti-harassment policy. Neimportujme americké náplasti na problém, který nemáme.
