Jedna z věcí, za které jsem nesmírně vděčný, je, že jsem zažil pád diktatury. Obnášelo to samozřejmě prožít i několik let v diktatuře, a naštěstí těch let bylo málo, takže to mělo jen přínosy.
Překvapivé bylo, jak to šlo rychle, a nejsilnější a zároveň nepřenostitelný zážitek byla euforie a radost, která vydržela opravdu dlouho. Dodnes mě záběry ze 17. listopadu hypnotizují.
V těchto dnech mám konečně možnost zažít vznik diktatury.
A jak to jde rychle! Rusové zažívají sametovou revoluci puštěnou pozpátku. Šíří se dysforie, pohotovější utečou, ale naprostou většinu čeká prožitek pádu na úplné dno. Doma peklo a venku nebudou vítáni. Jestliže dosud Rusko nenávidělo jen nekolik zemí (byť poslední roky jsme u nás rusofobii dost zanedbávali), teď je bude nenávidět celý svět.
