Social Networking Dilema

(Pozor, v následujících řádcích se skrývá pohlavní orgán.)

Čas od času mi dorazí zpráva, že si mě někdo přidal do té či oné webové služby jako kamaráda a abych naše přátelství stvrdil kliknutím na tlačítko. Rozhodně je potěšující, že si na mě někdo vzpomněl, taktéž že stvrzování přátelství doznalo značného pokroku od dob Vinnetoua s Old Shatterhandem, ale tím se mi zdá, že výčet kladných bodů končí.

Dost často totiž pozvání směřuje na službu, kde nemám registraci. Ač si skutečně vážím toho, že si někdo dal práci s vypsáním pozvánky, registrovat se kvůli jednomu kliknutí na tlačítko se mi prostě nechce. Leda snad, že bych byl v nějakém registrovacím rozmaru. Nebo když se těch pozvánek sejde skutečně hodně. Třeba loni. To se urodilo požehnaně pozvánek na LinkedIn, že jsem se teda taky zalinkedinoval, všem potvrdil, že jsme kámoši, a jal se zkoumat, k čemuže ta služba vlastně je.

Po několika dnech experimentování jsem na to kápl! Jde o moderní internetové provedení soutěže měření si penisů. Víc kontaktů = větší číslo. Než ze mě soutěživost vyprchala, naklikal jsem si také poměrně dlouhý a tlustý adresář. Pak mě to přestalo bavit.

Je samozřejmě možné, že LinkedIn skrývá více her nebo levelů, ale natolik jsem jej nepenetroval. Klidně mi napište, že jsem ho vůbec nepochopil 🙂

Should I Accept or Should I Go?

Nádech paranormálna má, když si na vás vzpomenou kamarádi, se kterým se vůbec neznáte. Takových se začalo objevovat docela hodně, až mi to připadalo paranenormální. Každá pozvánka mě pak stavěla před tzv. social networking dilema. Potvrdit nebo zamítnout?

Co když mě jen zradila paměť a zamítnu někoho, s kým se dávno znám. Dopustím se faux pas. Budu vypadat nafoukaně. Nebo ho potvrdit? Jaký smysl má adresář plný jmen neznámých lidí? Či snad dělat mrtvého brouka, pozvánku nechat bez reakce a povýšit dilema na trilema?

Facebook vrací úder

Minulý měsíc se konal TechCrunch meeting, který mě donutil vytvořit si účet na Facebook. To je v podstatě stejná služba jako LinkedIn, jen s tím rozdílem, že ovládání vyžaduje o 30 bodů vyšší IQ než mi příroda dopřála a nutí mě co chvíli opisovat zcela nečitelnou captcha. Nicméně i tady je možnost přidávat si své přátele a hned po zaregistrování jsem tomu propadl a spoustu lidí si naklikal (kdoví, kolik z nich jsem tak postavil před social networking dilema …ehm trilema).

Což byla ukrutná hloupost, protože si pak začali ostatní přidávat mě a já musel potvrzovat.

Jelikož Facebook nepoužívám (mám LinkedIn nebo pravítko) a dosud jsem nenašel obecné řešení pro social networking dilema, řekl jsem si dnes ráno krátce po poledni, že do svého profilu napíšu prosbu: „Nepřidávejte si mě prosím mezi friends, Facebook nepoužívám.“ Po půl hodince klikání a opsání několika nečitelných captcha se podařilo. Čímž jsem odstartoval smršť nabídek přátelství!

Totiž, Facebook je tak vychytralý, že jakmile zaznamenal diverzantskou aktivitu, tak začal ostatní poňoukat: Hele, koukej, David Grudl, sedm tvých „kamarádů“ ho má jako „kamaráda“, jakto, že ty ho ještě nemáš? Hned si ho přidej!

Pochopil jsem to, když mi napsal Jan Horna:

Davide, Facebook mne Vas doporucuje jako pritele. Kontakt, ktery doporucuje, stejne jako Vas, jsem v zivote nepotkal…

…nápodobně Jene a díky za vysvětlení! Pak si mě přidala Denisa. Hádejte kerá! Nebo další slečna:

Zdravim, Davide. Ted si nevybavuji, odkud se zname, ale podle fota jsme se urcite potkali osobne. Pripomenete mi, kde? Kdy? Pri jake prilezitosti? Nebo to bylo na jedne z mnoha F.Tuesday akcich?

V profilu mám tohle foto. Tak jsem slušně odpověděl

Myslíte na té úterní swingers party?

a začal pátrat, jak zrušit registraci.