Vyskočila mi na messengeru zpráva od spolužáka z gymplu. V notifikaci vidím:
„Ahoj, moc prosim o podporu, jsme s manzelkou ve fina“
Dostat se do finanční krize je peklo. Ale proč sakra píše mně? Jsme se viděli za posledních 20 let dvakrát na třídních srazech.
Ani se mně na to nechtělo klikat… Klikneš a seš součástí problému. Raději nechat zprávu nepřečtenou a ona sama hezky zmizí v propadlišti facebooku. Jak snadné! A když se někdy v budoucnu potkáme: „Jé tys mi psal? Promiň, asi jsem si nevšiml.“ 😈
Jenže na druhou stranu tohoto spolužáka jsem měl fakt rád. Proč kua třeba nezavolal? Proč nenapsal normálně, nepokecali jsme chvilku a teprve pak mi neřekl, že je finančně v prdeli a potřebuje pomoct? Proč tahle hromadě rozeslaná zpráva?
Normálně jsem se na něj nasral.
A zprávu fakt neotevřel.
Shodou okolností jsem zrovna s jiným spolužákem z gymplu v Barceloně a večer kecáme a se ptám: „Hele, dostal jsi od Stenlyho taky teď tu zprávu?“
Petr přikývl.
„A co si o tom myslíš? Abych řekl pravdu, tak mě tím vlastně nasral“ a přitom prstem hledám zprávu v mobilu. „Z jakého důvodu?“ ptá se Petr. „No protože…“ a v tu chvíli ji proklikávám a poprvé vidím:
„Ahoj, moc prosim o podporu, jsme s manzelkou ve finale v soutezi a kazdy hlas je dulezity, moc prosim podporte nas, staci rozkliknout odkaz a videu dat lajk. Moc dekujeme“
A pod tím fotka nadšeného Stanlyho se ženou.
„Z jakého důvodu?“, ptá se znovu Petr.
„No protože jsem idiot.“ uzavírám téma a dávám lajk na video.
Děcka, prosím, udělejte Standa Holub radost a lajkněte mu tohle video, dyk on si už od střední nepřál nikdy nic víc, než mít dost lajků u videa na něčem, co teprve vznikne a bude se tomu říkat sociální sít.
Díky! https://www.facebook.com/…13991381372/
Edit: tak už to vyhráli!