Včera kolem půlnoci se vracíme z pártystanu Letní Letné, společně se čtyřmi kamarádkami. Cesta je mizerně osvětlená, když tu se v místě, kde se cesty kříží, zleva vynořil ze tmy mladík odhodlaný velmi svižnou chůzí silnici přejít těsně před námi.
Tuto situaci od naprosté banality odlišuje skutečnost, kterou mladík nemohl vidět: že mé kamarádky třímají v ruce vodítka, na jejichž druhém konci je před námi cupitající smečka psů. Černých.
Co následovalo bych popsal jako 20 sekund trvající break dance na téma pád, kdy za každým pokusem získat rovnováhu, čemuž jsme fandili, následovalo další zakopnutí o vodítko, kluk postupně s velkým překvapením zjišťoval, do jak sofistikované pasti se zapletl, a pronášel u toho stále zoufalejší a zoufalejší „SHIT!“
Ukončil to kompletním ulehnutím do největší kalužiny („SHIIIIIT!“) Zvedl se z ní („shiiiit…“) a ani se na nás nepodíval, okamžitě chtěl z té situace co nejrychleji a nejdál zmizet. Což mu bohužel nevyšlo, jelikož mu do kaluže vypadl mobil, který jsem vylovil a pak ho s ním naháněl.
Nic kouzelnějšího jsem snad nezažil.
