Mrkněte na ukázku z filmu Lucie, postrach ulice (a klid Matous, není to pozpátku!). Filmy Jindřicha Poláka a Oty Hofmana jsem odjakživa miloval, nejvíc mě fascinovaly všechny ty triky. Tenhle, který uvidíte, asi úplně nejvíc.
Dnes jsem si dal práci a odhalil, jak je to celé udělené! A jako wow.
Jde samozřejmě o ty auta. Těžko se to vysvětlí někomu, kdo nezažil komunismus, ale třeba už tento úvodní záběr (Tomanova, Praha-Břevnov) v polovině osmdesátých let vyrazil dech víc, než oživlí formeláci. Pro socialistického člověka to působí stejně přirozeně, jako kdyby před domem stála mimozemská kosmická loď.
Nebo záběry z obchodního domu, kde Lucie krade formeláky. Byla doba, kdy při pohledu na tento obrázek se rozbušilo srdce nikoliv kvůli mladičké Mahuleně Bočanové, ale kvůli pracím práškům Persil za ní. Někde jsem četl, že při natáčení v Německu dostali herci a celý štáb nařízené, aby domů přivezli všechny prázdné plechovky a krabice od prášků, co kde uvidí, aby bylo později možné v Kotvě tyto záběry natočit.
Ale zpátky k videoukázce. Co se v ní děje podle mě dlouhá léta nikdo netušil, protože všichni diváci zírali jen na ty auta. Přitom podle pouličního osvětlení byla scéna natáčená v Praze. Jak to dokázali filmaři udělat?
To mi fakt hlava nebrala. Tak jsem prošel celý film a udělal si screenshoty všech záběrů točených u nás, kde jsou auta. Máme tu záběr před domem, kde bydlí Lucie. Před obchodem, kde krade. Před obchodem, kde leze na žebřík. Před ordinací, kde pracuje její máma. Atd. Začal jsem je analyzovat a zjistil, že vlastně všude se opakují stále stejná auta. Když je vidět jejich SPZ, je západoněmecká. Filmaři si zkrátka v Německu půjčili několik aut a emulovali v Praze západ. Několik z nich jsem očísloval, jiné si můžete zkusit dohledat sami.
To, co vypadá jako náhodně projíždějící auta, je pečlivá choreografie. Klobouk dolů!
