Ješte včera jsem o Kataru věděl jen to, že je to nejbohatší země na světě (bod plus), že je to islámská země (trošku jako varovný prst) a že tam žije Martin Jaros (dva body plus). A taky že je to mezizastávka na naší cestě do Vietnamu.
Napsal jsem Martinovi, se kterým jsem se osobně neznal, ale samozřejmě vím jako každý, že je autor nejvtipnějšího blogu a taky všech zásadních televizních reklam, jestli se potkáme, on k mé velké radosti souhlasil, ale nejen to, dokonce nás vyzvedl na letišti, kde snad hodinu a půl čekal (protože podřadnou kastu odbavují s jistou laxností) a pak nás provezl neskutečnými místy, pohostil a zabavil na celý ten mnohahodinový přestup. I když ho děsně bolel zub.
Ale hlavně nám vysvětlil, jak Katar funguje. A je to mazec. Jde o zemi, kde imigranti tvoří 90 % populace. A vymýšlejí, jak tam dostat další. Zemi, kde občané jsou tak bohatí, že do práce nechodí kvůli platu, ale aby dělali i něco zajímavějšího, než furt hrát Playstation. A zároveň mají dotace na jídlo, nakupují za stravenky a milují svého Emíra a to až tak, že jeho podobiznu si vylepují na auta, domy, mrakodrapy a kdo ví kam ještě, ale to už bych spekuloval, protože pod ty burkiny fakt není vidět.
Manželství jsou domluvená, berou se bratránci se sestřenicema, a to nedělá z jejich dětí zrovna lumeny. Takže vlastně ty imigranty doopravdy potřebují.
A tu práci, kterou tam dělaji!! Třeba už na letišti, když jsem šel na záchod, tak mě předběhl Ind, vrazil do kabinky, štětkou ji vypucoval zevnitř, otřel prkénko, papírem je obložil, důkladně a lehce i zdobně, a teprve když byl se svým dílem spokojený, pokynul, abych vstoupil dovnitř a vysral se mu na to.
Děcka, to je mnohem víc, než pomočit citrusové plody práce tropických farmářů někde v pražské hospodě na pánských. Tohle bylo, jako kdyby vám to tam ten farmář sám nakrájel.
Katar byl úžasný zážitek. 😲
(Tuhle krásnou noční scenérii 🌃 jsem vyfotil sám, na svůj iPhone 6s. Nekecám! Nicméně vypadalo to úplně blbě, takže jsem místo toho použil ňákou fotku ukradenou z těch internetů.)
