Mekong Delta. Biologická pokladnice světa. To člověk prostě musí vidět.
Včera jsem byl sehnat zájezd do Mekong Delty. Ze všech variant jsme nakonec vybrali tu úplně nejdražší, dvoudenní s hotelem a happyendingem, abychom se ve zdraví vrátili. Odjezd z Bùi Viện brzo ráno v 7.30, to je kousek od nás.
Večer jsme zašli s místníma na večeři, což je vždycky nejlepší žranice, vědí, co objednat, obvykle to vypadá jako když babička nasekala pro králíky, ale je to absolute delišis, žít tady tak jsem vegetarián, nicméně proběhla i slepička u bazénku, foto jsem tu dával včera.
Pak jsme se stavili do Johnova baru ukázat Petrovu, co je to Sodžu. Korejské pití. Chutná jako jemná grepová šťáva. Petr ochutnal a vlastně nechápal, proč se s Michalem tak často a tak posvátně o Sodžu bavíme.
„Víš, chutná sice nevinně, ale vždycky to skončí katastrofálně. Nicméně dnes dáme jen jednu láhev, protože v 7.30 musíme stihnout ten bus do Mekong Delty.“
Střih.
Je odpoledne. Rozlepuju oči. Vedle spí Michal a je zatím v hlubokém mekongu a nekomunikuje. Petr mi píše na Messeger, že bus nestihl, ale že za nama přijede tágem. Asi si fakt myslí, že my to stihli, tak mu odepisuju „jasně, přijeď“ a sdílím polohu.
Takže to je ve zkratce Sodžu. Teda Mekong Delta, chci říct.
//cc Jan
