Zelenskyj v čele: Příběh ukrajinského hrdiny

Před pár lety na Ukrajině jsme se bavili s kamarádem, jaký asi bude Zelenskyj prezident. On byl opatrně pozitivní: „Rád bych mu věřil.“

Když jsem poprvé pobýval na Ukrajině v roce 2002, prezidentem byl Kučma. Tehdy byla Ukrajina nejzkorumpovanějším mafiánským státem, horším než Rusko. Miloval jsem to! Mám mraky historek, co mi dnes nikdo neuvěří.

V roce 2004 probíhal prezidentský souboj mezi proevropským Juščenkem (znáte z TV, ten otrávený v obličeji) a Janukovyčem. Výsledky voleb se zfalšovaly ve prospěch Janukovyče, což lidi nasralo, vyrazili do ulic a proběhla tzv. Oranžová revoluce. Úspěšná, prezidentem se stal Juščensko. Určitě si pamatujete i předsedkyni vlády Tymošenkovou, první vlasovou influencerku.

Jenže popularita Juščenka klesala postupně do kopru (ukrajinsky „ukr“, národní bylina) a taky kdo si počká, ten se dočká, v roce 2010 se stal prezidentem zmíněný Janukovyč. A šlo to zase do píče.

Nicméně mafiánského prezidenta Janukovyče svrhly v roce 2014 několikaměsíční masivní protesty na náměstí Majdan, kde se i střílelo do lidí. Ten za pomoci Putina prchl do Ruska, jeho domeček se zahrádkou Ukrajinci znárodnili a udělali z něj turistickou atrakci známou jako „muzeum korupce.“ Projet celý skromný záhumenek na kole zabere den.

Po něm přišel Porošenko. Já ho tehdy vnímal jako „smutného pána z plakátů“ s továrnou na čokoládu Roshen. Podle kamaráda byl dobrým prezidentem, který dojel na průsery lidí v nejbližším okolí. Podruhé zvolen nebyl.

Místo něj nastoupil rozjuchaný Zelenskyj. Herec, kterému ke zvolení nejvíc pomohla role v seriálu Služebník národa, kde hraje právě ukrajinského prezidenta. Bude to stačit?

Dnes víme, že je to největší frajer. Představuje klíčovou osobu ve válce, kde rozhoduje schopnost vybudit odhodlání na tisíc procent a strhnout svět na svou stranu. Bravo!!!

Člověk jen smutně zauvažuje, jak by stejná situace probíhala u nás, s tím naším představitelem. Ten by Putinovi na uvítanou vjel do prdele i s vozíkem. A že ve svém projevu otočil? Stařec jen neomylně vycítil, kde začíná sráz. Kdyby se totiž teď ve světě zmiňovala ČR jako země zpochybňující agresi, bylo by to tak závažné, že lidi by šli vypálit Lány. A já bych byl tím, kdo by škrtal. Teda spíš tím kdo říká: „Sakra … zapomněl sem zapalovač … nemáte někdo? To fakt nikdo nekouříte? Kua to snad né…“