Už mi bylo Zemana kolikrát líto, takřka dennodenní rozebírání, co kde řekl, když mnohdy šlo o věty vytržené z kontextu, nebo o žerty (a občas docela povedené, nemít k němu takovou averzi, třeba bych se i zasmál), které pak komentátoři se zcela vážnou tváří rozebírají, zaujímají stanoviska, jako by šlo o nějaká oficiální prohlášení, čímž dělají blbce ze sebe.
Permanentním kritizováním Zemana za cokoliv vzniká šum, ve kterém zanikají ty skutečné průsery.
Proto mi udělal radost rozhovor s Kmoníčkem, který říká: neberte proboha Zemana tak křečovitě vážně.
Jenže pak je tu Jiří Ovčáček, největší tragédie hradní kanceláře, který dělá naprosto to stejné, jako oni trapní kritici, jen v opačném gardu. Tím, že Kmoníčkovi oponoval, že Zeman vždy odpovídá s plnou vážností, urazil Zemanův smysl pro humor (který mu nelze upřít).
Je to asi únavou z nekonečné kritiky, únavou z Ovčáčka, že bez větších emocí prochází, když si mluvčí prezidenta do své agendy přidal pravidelné dehonestování osobnosti, která se už nemůže bránit.
Z toho jeho „Zítra zveřejníme další materiály, které pošpiní Ferdinanda Peroutku“ se mi normálně navaluje, to je něco tak odporného, že těžko hledám slova.
