Zrádci na Primě: jako pozorovat růst trávy (jen nudnější) 🥱

Skupina lidí spolu tráví čas na hradě Křivoklát. Tři z nich jsou tajní „zrádci“, kteří mají luxus každou noc vyhodit jednoho účastníka. Aniž by to bylo čímkoliv vyváženo, něco za něco. Tudíž ostatní hráči nemají sebemenší šanci zrádce odhalit. Ledaže by se omylem prozradil třeba výkřikem „Jsem zrádce!“ uprostřed večeře. To by aspoň trochu oživilo děj.

Každý den si všichni zahrají hru na úrovni základní školy. Hrají ji stejně zrádci i věrní, takže děj nikterak neposouvá. Je to tak vzrušující, že při sledování můžete klidně odběhnout uvařit kávu, nakrmit psa, přečíst Vojnu a mír, nebo napsat tento status na Fejs.

Večer pak nastane vrchol dramatu – společné hlasování o vyhození jednoho člena. Toho, který pár lidem nesedl, má divný účes nebo se během dne nějak špatně usmál. Ostatní se pak přidají v ukázkovém příkladu stádního chování.

Jediným světlým bodem je slečna Nicole. Je skvělá. Září tak, že všichni ostatní vedle ní jsou jako zbytečný neviditelný komparz.

Takže jestli někoho baví trávit večer pozorováním skupiny lidí, co běhají sem a tam a občas někoho vyhodí, Zrádci jsou pro vás tou pravou volbou.

Když u nás pořádáme herní večery, oblíbená hra je Superšpion. Hráči se mezi sebou snaží v časovém limitu odhalit špióna v jednom z herních prostředí, kterým může být třeba vesmírná stanice, ponorka nebo taneční klub. Fór je v tom, že špion neví, v jakém prostředí se skupina nachází, takže musí dobře lhát a klamat. V tom je to vzrušující a zajímavé.

Zrádci ale žádné omezení nemají. Takže jsou napínaví asi jako sledovat, jak schne barva na zdi.