Potkal jsem v autobuse Lukas Vychopen. Jeli jsme vedle sebe řadu zastávek, tak jsem ho chtěl oslovit, ale obával jsem se, že by nešlo zamezit zdvořilostnímu podání ruky a já zrovna … prostě je jaro, pyly, zapomněl jsem si kapesník a nějak se utřít bylo nutné a ruka byla zrovna po ruce … zrovna jsem zkrátka nebyl v rozpoležení komukoliv ruku podávat.
Ale když jsme na Letenském náměstí vystupovali, uvědomil jsem si, že je to právě on, kdo by tento stisk ruky dokázal ocenit a zmocnilo se mě skutečné dilema…
