Jak jsem se stal fanatickým Svobodným

Zuřivý propagátor Strana svobodných občanů.

Tak mě označili asi tři fejsbukoví přátelé. Docela mě to překvapilo. Jednak mi agresivní mudrování na socsítích vadí a snažím se to nedělat. Ale také nejsem zdaleka libertarián, tudíž vnímám rozdíl mezi „vyjádřením podpory“ a „bojem za ideály.“

V čase voleb jsem dal na blog www.latrine.cz 2 články a v žádném jméno Svobodných nepadlo. (Prý to ukazuje, že jsem nejen agresivní propagátor Svobodných, ale zároveň i mistr jinotajů 🙂 ). Snažil jsem se, aby se hlavně s prvním článkem mohl ztotožnit volič jakékoliv malé strany. A zároveň nedělat tajemného a říct, koho sám budu volit. Téma dotací ve mně zrál dlouho a vygradovalo po přečtení programu Zelených a věčných mailů lehce prudících kvůli placení školení z dotací EU.

(Zrovna tuhle po mně paní chtěla, jestli bych na fakturu za školení mohl přidat logo EU, což není zcela snadné, navíc jelikož jsem kokot, tak jsem drobným písmem připsal i svůj názor na dotace, čehož si paní, která vlastně za nic nemůže, všimla, jenže fakturu už kamsi odeslala a z takových věcí jsou pak leda zbytečná mrzení…)

Polických diskusí jsem se raději neúčastnil, komentáře by se daly spočítat na prstech jedné ruky. Ale přesto… fanatický propagátor a fanboy Svobodných!

Tohle nepíšu proto, že bych si stěžoval nebo to vyvracel: naopak, je to moc pěkný příklad toho, jak rozdílně vnímáme kroky názorových stoupenců a odpůrců. Že?