Vždycky jsem k volbám přistupoval s pocitem, že teď je situace vážná a jde o každý hlas. Jen aby nevyhrálo zlo. Hlavně nezmařit hlas tím, že bych jej dal malé straně. Raději i přes výhrady volit na jistotu. Byla to blbost.
Teď vím, že jsem pomáhal velkým stranám upevňovat monopol moci. Hlas pro malou stranu totiž není vyhozeným hlasem.
Aby malá strana překročila 5% hranici a dostala se do parlamentu, je nejprve nutné přestat taktizovat a prostě jí ten hlas dát. Byť si nemyslím, že by se to „té mé“ letos povedlo, stejně jí hlas dám. Proč?
Pokud získá 4 %, nebude to vyhozený hlas. Strana totiž nedostává prostor v médiích, v průzkumech ji skrývají do sloupečku „ostatní“ a velké konkurenční strany na ni hledí skrze prsty. Kdyby však překročila 4 %, rázem by se z ní stal někdo, s kým je třeba počítat.
Pokud získá 3 %, stále to není vyhozený hlas. Strana dosáhne na státní příspěvek na činnost, což jsou nemalé peníze, které ji pomohou lépe se propagovat.
Pokud získá 2 %, ani to není vyhozený hlas. Stranu tvoří lidé, kteří do ní investují svůj čas. Potřebují vědět, že jejich snaha má smysl. Že mají příznivce. A že to nemají zabalit. Podpořím je svým lajkem.
A nakonec, je příjemné volit někoho, koho skutečně volit chci, namísto menšího zla se skřípěním zubů.
