Mezi spoustou kamarádů a známých zavládlo letos souznění, koho volit. Vlastně už v lednu při prezidentské volbě (ovšem tehdy jsem nadšení pro Karla nesdílel ani za mák) a teď je to tu znovu. Překvapilo mě to: zkusil jsem párkrát naznačil, že zvažuji Strana svobodných občanů a očekával diskusi, ale protistrana ji často uťala odpovědí: „já samozřejmě taky.“
Ba co víc, nevnímají to jako volbu nejmenšího zla, ale jako volbu hrdou.
Což je nesmírně osvobozující, pak odpadá trýznivé rozhodování, komu to dát. Poprvé v historii mají Svobodní preference se do parlamentu dostat. A když ne, i výsledek 4 % má smysl, protože při příštích volbách na ně nebude pohlíženo jako na marginální stranu.
Viz také: Volte hamburger!
